Když se díváme do vesmíru, tak se v něm prakticky všechno točí kolem své osy. Asteroidy rotují, planety jakbysmet a rotují i galaxie, jako přízračné kolotoče plné hvězd. Kam to až ale může zajít? Pozoruhodnou odpověď nabídli astronomové německého institutu Leibniz-Institut für Astrophysik Potsdam (AIP) a jejich spolupracovníci.
Peng Wang a jeho tým zjistili, že kolem své podélné osy zřejmě rotují i vlákna kosmické pavučiny, tedy největší známé struktury, z nichž se skládá vesmír. Tato vlákna, která bývají dlouhá stovky milionů světelných let, tvoří mezigalaktická hmota s temnou hmotou, na které jsou jako korálky navlečené kupy galaxií. Vlákna se obepínají kolem kosmických prázdnot a spojují shluky galaxií.
Navzdory jejich nepředstavitelné velikosti není vůbec snadné tato vlákna najít, natož pozorovat. Nejsou příliš zřetelná a jejich hmota je velmi řídká. Jejich výzkum bývá velmi náročný. Badatelé v tomto případě detailně analyzovali vlastnosti ohromného počtu galaxií a vzájemným porovnáním mnoha známých vláken kosmické pavučiny. Použili především data o pohybu galaxií z majestátní Sloanovy prohlídky oblohy.
Z velkého množství dat nakonec vytěžili stěžejní informaci. Vlákna kosmické pavučiny rotují. Wangův tým to zjistil tak, že sledoval pohyb galaxií rozložených ve vláknu kosmické pavučiny. Ukázalo se, že se galaxie na jedné straně podél osy rotace pohybují směrem k nám, zatím galaxie na druhé straně směrem od nás. Vlákna kosmické pavučiny, která obsahují nejvíce galaxií, přitom rotují nejrychleji.
Podle Noama Libeskinda z výzkumného týmu je to nanejvýš fascinující. Kosmická vlákna, posetá galaxiemi jako zrnky prachu, rotují z doposud neznámých příčin. V tak obrovském měřítku jsme zatím rotaci neviděli. Což také naznačuje, že s vlákny kosmické pavučiny kroutí nějaký doposud neznámý fyzikální mechanismus. Nezbývá, než ho objevit.
Video: "From chaos to cosmos" - guest lecture by Noam Libeskind
Literatura