Vývojáři letadel a kosmoplánů si dělají zálusk na nové typy pohonů, které zajistí velmi rychlé lety, jak v atmosféře, tak i ze Země na oběžnou dráhu a zpět, bez přídavných raketových stupňů. Slibný je v tomto směru pohon, který spoléhá na nepřetržitou sekvenci detonací. Tento překvapivě jednoduchý pohon se ukrývá pod řadou pozoruhodných jmen. Asi nejjednodušeji se mu říká „rázový ramjet“ (Shock-Ramjet Engine). Další možností je Shock-Induced Combustion Ramjet Engine, čili Shcramjet nebo případně Oblique Detonation Wave Engine (ODWE) anebo také Standing Oblique Detonation Ramjet (Sodramjet).
Doposud to byla prakticky jen teorie. Tým americké University of Central Florida nedávno spáchal explozivní experiment, který zásadním způsobem otevírá cestu k vývoji technologie a pohonu rázového či detonačního ramjetu.
Detonace je prudké hoření, při které se rázová (v tomto případě též detonační) vlna šíří nadzvukovou rychlostí, jak jsme měli všichni možnost vidět například při extrémní detonaci loni v Bejrútu. A jak bylo jasně patrné, detonace nese ohromné množství energie. Bylo by skvělé ji spoutat do pohonu letounu či kosmoplánu. Problém je ale v tom, že detonace jsou ze své podstaty dost nezvladatelné.
Kareem Ahmed a jeho spolupracovníci učinili významný krok k realizaci rázového ramjetu. Sestavili experiment, který jim umožnil zkrotit detonaci. Dokázali udržet detonaci směsi vzduchu a vodíku v zafixované podobě po několik sekund. To by se mohlo stát základem budoucího rázového ramjetu. Jak říká Ahmed, jejich cílem je „zmrazit“ detonaci v prostoru a v maximální možné míře zužitkovat její energii k pohonu. Když to dokážeme, tak budeme létat ultrarychle.
Experiment Ahmedova týmu představuje průlom po desetiletích teoretického výzkumu tohoto typu pohonu. Rázový pohon funguje tak, že v něm proudí směs paliva a vzduchu hypersonickou rychlostí. Při tom vznikají rázové vlny, které rychle zahřejí směs paliva se vzduchem a zažehnou tím její detonaci, při níž z motoru vylétnou vysokou rychlostí spaliny. Výsledkem toho všeho je mohutný tah pohonu.
Detonace směsi paliva se vzduchem zaručují, že tento pohon je nesmírně účinný. Téměř stoprocentně. Rázový ramjet by teoreticky mohl dosáhnout rychlosti kolem Mach 17. To by mělo stačit na to, aby se stroj s tímto pohonem dostal z povrchu až na oběžnou dráhu, aniž by potřeboval odstartovat na raketovém stupni.
Po experimentu Ahmeda a spol. může následovat další vývoj pohonu. Budou ladit palivovou směs, rychlost vzduch v pohonu a geometrii pohonu, aby co nejlépe stabilizovali detonace a využili je ke tvorbě tahu. Ahmed se netají tím, že po jejich úspěchu už to budou spíše problémy technického rázu. Časem se ukáže, nakolik je rázový ramjet životaschopný.
Literatura