Turecko se v posledních letech stává významným lídrem v oblasti bojových dronů. Nejnovějším důkazem jejich technologického pokroku a odhodlání je evoluce proudového dronu Simsek, který doposud fungoval jako rychlý cvičný cíl. Společnost Turkish Aerospace nedávno představila jeho novou verzi, ve které se Simsek stal sebevražedným dronem (loitering munition).
Pozoruhodnou novinkou je i to, že sebevražedný a rádiem ovládaný Simsek je možné vypouštět z velkých bojových dronů. Simsek se tím stal představitelem nové generace dronových zbraní, které jsou optimalizované pro nasazení s velkými bojovými drony.
Šéf Turkish Aerospace Temel Kotil se poprvé zmínil o nové inkarnaci dronu Simsek teprve letos v dubnu, v interview pro stanici CNN Turk. Podle něj je sebevražedný Simsek vybavený bojovou hlavicí s 5 kilogramy výbušniny. Při vypuštění z velkého dronu má Simsek dolet zhruba 100 až 200 kilometrů. Turkish Aerospace v současné době vyrábí stovku Simseků ročně.
Proudový dron Simsek byl původně vyvíjen od roku 2009, jako vysokorychlostní cvičný cíl pro testy pozemní a námořní protivzdušné obrany i pro zkušební střelby pilotovaných bojových letounů. Ve své původní podobě Simsek dosahuje rychlostí kolem 740 kilometrů za hodinu a operuje ve výškách mezi 300 a 4 500 metrů
Jako cvičný cíl bývá Simsek vypouštěn pomocí katapultového systému, jak je u podobných dronů zvykem. Katapult bývá pozemní a může být instalován i na lodi. Od roku 2020 mohou drony Simsek vypouštět velké bojové drony, jako je například Anka, turecká odpověď na americký dron MQ-1 Predator anebo dvoumotorový dron Aksungur. Výrobcem obou dronů je rovněž společnost Turkish Aerospace.
Vypouštění sebevražedného dronu z velkého dronu přináší řadu výhod. Zásadní je, že se tímto způsobem zvyšuje dolet sebevražedného dronu a zároveň se zvyšuje i schopnost přežití vypouštěcího zařízení, protože může útočit z větší vzdálenosti od cíle, než například pozemní katapult.
Podle dostupných informací je Simsek v některých ohledech jednodušší než konkurenční sebevražedné drony. Oproti oblíbenému izraelskému sebevražednému dronu IAI Harop má Simsek jen omezený dolet. Také má téměř pětkrát menší bojovou hlavici, takže má mnohem nižší ničivou sílu. Ve své základní podobě nemá optické senzory nebo datalink, takže zřejmě nemůže létat nad cílovou oblastí a číhat anebo provádět průzkum, jak je u sebevražedných dronů obvyklé. Původní cvičný terč přitom tyto možnosti má, stejně jako plně autonomní let, takže se možná objeví u sebevražednému dronu Simsek v budoucnu.
Velkou výhodou Simseku je jeho rychlost, ve které předčí většinu konkurence. Rovněž má výtečné manévrovací schopnosti a jeho výroba je poměrně levná. Zdá se, že Simsek by měl být levnou a chytrou střelou s plochou dráhou letu pro velké drony. Takové systémy se přitom dnes objevují stále častěji, například v USA.
Primárním cílem Simseků by mohly být systémy protivzdušné obrany protivníka. Například masivní útok rychlých Simseků by mohl takovou obranu zmást, zahltit a udělat v ní pořádné díry. Pro tento typ boje mohou být Simseky vybaveny systémy pro elektronický boj, pro útoky proti radarům nebo třeba mohou dělat návnady. Simseky by rovněž mohly útočit ve větších počtech na lehce obrněné cíle, jako jsou lidé, kolony lehkých vozidel, letadla na letištních plochách, sklady munice a paliva a podobně.
Video: Turkey new drone weapon technology - more dangerous than the drones themselves
Literatura