Když Vám v zemi galského kohouta řeknou, že jste jako osel, nemíní tím, že jste hloupý, ale že jste zlý. Tam, kde uctívají proroka Mohameda je to různé, někdy tím míní hloupost, jindy ztělesnění klamu, který s hloupostí nemá nic společného, ba naopak.
Pro křesťany je osel něčím výjimečným a zasluhujícím úctu. Po narození Krista to byli osel s volkem, kteří ho v Betlémě zahřívali. Ježíšova matka se synem před vražděním neviňátek utekla také jen díky oslu. Samotný Ježíš na Květnou neděli vjel do Jeruzaléma na oslovi,...
Osli doprovázeli člověka v dobrém i zlém, od nepaměti. Už za dob Alexandra Makedonského visel na jejich bedrech osud nejednoho válečného tažení. Zatímco koně se v horském terénu rádi plaší a i s drahocenným nákladem padají do roklí, osli vždy přesně ví, kam šlápnout a nepanikaří ani potmě. Dokonce i za druhé světové války měli Britové na Kypru 23 tisíc oslů a aby se při nočních přesunech neprozradili, vyoperovali jim hlasivky.
Ať už patříme k oslím příznivcům, nebo ne, jedno se jim upřít nedá. Po staletí byli nejupotřebitelnějším a nejzneužívanějším domácím zvířetem. Možná i proto se jim v poslední době dostává jisté satisfakce a osel se stává symbolem Jadranu. Pro kyperské Řeky a Turky zase symbolem snah o sjednocení. Dokonce ani za Velkou louží není výrazem hanby a tuposti. Volby demokratů například provází už od druhé poloviny 19. století. Snad jen pro americké ochranáře je škůdcem, který v suchých oblastech spásá původním druhům už beztak chudou vegetaci.
Biolog Erick Lundgren, hlavní autor článku v nejnovějším čísle časopisu Science, pro agenturu AFP uvedl, že ho k zájmu o osly přivedli starousedlíci, když v západní Arizoně studoval říční systémy. Dal na jejich slova a výsledkem je nynější publikace v odborné literatuře. A díky ní snad i změna pohledu na divoké osly a koně.
Pravdou je, že osli v Americe nejsou původním druhem, a tak ani odborníkům nelze mít za zlé, že nabyli dojmu, že jsou pro tamní ekosystém pohromou. Jak se ale ukázalo, tak oslům, jejichž pravlastí je vyprahlá Afrika, se z dávných dob v hlavách uchovaly zvyky, které i pro Nový svět jsou přínosem. I když vyloučit nejde ani to, že se hloubit studny naučili znovu. Na rozdíl od všeobecného mínění, jsou totiž, ač tvrdohlavými, velice učenlivými tvory.
Tři roky Lundgren se svou partou zkoumal oblast Sonoran, která se táhne přes Arizonu a Kalifornii. Při svém putování naráželi na mnoha místech na prohlubně, o nichž vesničtí Arizoňané tvrdili, že jsou dílem oslů. Některé z nich byly až dva metry hluboké a v některých oblastech se v období sucha, stávaly pro původní tvory, jediným dostupným zdrojem vody. Výhod těchto oslích a koňských napajedel využívala zvířata, která v těchto nevlídných oblastech nikdo nečekal, například baribaly (American black bear). Kamerové pasti podaly důkaz, že oslům za přežití sucha vděčí i jeleni, bobcati (tak říkají rysům), divoká prasata (pekari), sojky lesní a řada dalších opeřenců.
Nejde ale jen o hašení zvířecí žízně. Opuštěné studánky se stávají školkami pro rostliny, včetně stromů. Z takových oáz se pak zeleň šíří do okolní krajiny. Z přehlížených až nenáviděných tvorů, jsou naráz dobrodinci. A to jak pro faunu, tak i floru, a proto teď mladý vědecký obor zvaný invazní biologie, ve vstahu k ušatcům, čeká pořádný kotrmelec.
Závěr
Třeba po shlédnutí záběrů z fotopastí se i Vám stanou osli vzorem a napadne Vás, se rovněž nějak nesmazatelně zapsat do lidské historie. Co třeba nějakým článkem (ať už z vlastní, nebo cizí studnice poznání) a prohloubit tím zdejší virtuální studánku.
Oslů není nikdy dost!
Literatura
E.J. Lundgren el al., "Equids engineer desert water availability," Science (2021). science.sciencemag.org/cgi/doi … 1126/science.abd6775