Transsexuálové se rádi označují zkratkou „Ts“ a svá práva prosazují prostřednictvím hnutí LGBT. Proto je veřejnost často strká spolu s homosexuály, do stejného pytle. Není na škodu se v tom orientovat a vzít na vědomí, že LGBT, nebo také „nové sociální hnutí“, se zabývá a hájí všechny sociální menšiny, které mají jinou než většinovou sexuální orientaci. V praxi to znamená, že sdružuje lesby, gaye, bisexuály a osoby transgender (transsexuály). Protože se ukazuje, že jsme ještě různorodější než jsme si mysleli (menšinových orientací je více než se do výše uvedené LGBT škatulky vejde), začíná se razit nový pojem LGBTQIA. Ten už zahrnuje queer, intersexuální a asexuální osoby. Nejspíš proto, že LGBTQIA je dlouhé a blbě se vyslovuje, a také že hrozí další rozšiřování počtu pohlaví, nastupuje akronym opačný trend. Zkracuje se pod vše zahrnující LGBT+.
V našem případě se soustředíme jen na tu část komunity, u níž psychická a pohlavní identita nejsou v souladu. Jinak řečeno, na zcela normální osoby, které nemají intersexuální, genetické nebo jiné chromozómové abnormality, ale mají jen tu smůlu, že jejich psychika v mozkovém centru, je jaksi mimo. Dotyčný, respektive dotyčná, chtějí žít a být akceptováni jako příslušníci opačného pohlaví.
Průzkum, z něhož čerpá tento článek, se týkal transsexuálních žen. Když si to zjednodušíme, tak ten nahoře, který je tvořil k obrazu svému, to popletl a přidělil jim mužské nádobíčko a ženský mozek. Okolí je proto od dětství vnímá jako muže, jenže ony samy se považují za ženy, které jsou v mužském těle uvězněny. Nespokojenost s vlastním anatomickým pohlavím bývá pro dotyčné tak deprimující, že neváhají podstoupit jakoukoliv bolest i rizika plynoucí z hormonální léčby a chirurgických zásahů jen proto, aby jejich tělo odpovídalo preferovanému pohlaví.
V odborné lékařské mluvě se transsexuálky evidují také pod zkratkou MtF. (z anglického „male to female“). Šetřením na souboru 1600 transgender žen v Atlantě, Los Angeles, New Orleans, New Yorku, Filadelfii, San Francisku a Seattlu, prováděném mezi lety 2019 až 2020 vyšlo najevo, že 42 % z nich je pozitivních v testech na HIV, nebo již AIDS mají.
Získaná data vypovídají ještě o něčem. O výrazných rasových a etnických rozdílech. U černošek je pozitivita 62 %, hispánek 35 %, bělošek 17 %.
 Vlajka bisexuální hrdosti, volné dílo.
|
 Aromantická vlajka asexuálů, volné dílo.
|
Tím zcela nejhorším zjištěním ale je, že pouze 32 % respondentek uvedlo, že používaly preexpoziční profylaxi. Což v překladu do lidštiny znamená, že na souboru žen ochotných se do studie zapojit, naprostá většina (68 %) na nějaké dodržování zvýšené opatrnosti při pohlavním styku, či injekčním užívání drog, vyloženě kašle.
Jestliže se na poměrně rozsáhlém souboru ukazuje, že téměř polovina transsexuálů je HIV pozitivních, je to hodně tristní zjištění a i pro LGBT+ komunitu, i když testované byly z velké části ze sociálně slabých, to bude silná káva. Stejně tak pro ošetřující lékaře, chirurgy a všechny, kteří se je snaží upravovat do formy, s níž se identifikují a v níž se cítí dobře. Ts holky to už teď neměly lehké, až se ale proflákne jejich promořenost a neochota chovat se zodpovědně, budou to mít ještě horší.
Pramen
The U.S. Centers for Disease Control and Prevention has more on transgender people and HIV.