Buňky, které udržují pravidelný rytmus stahování srdečního svalu, mohou zemřít, nebo může být narušeno jejich vzájemné propojení. Děje se tak především u starších lidí. Každoročně se ve světě provede více než půl miliónu operací, při kterých je pacientům voperován kardiostimulátor k podpoře srdeční činnosti. Každých pět až deset let musí být v kardiostimulátoru vyměněna baterie. To nejen, že vystavuje pacienta  určitému riziku vyplývajícího z opakovaného chirurgického výkonu ale vyžaduje to i další finanční náklady. Problémem je i skutečnost, že lidé s kardiostimulátory se musí vyhýbat silným magnetickým polím, jako např. detektorům kovů na letištích, soudních budovách, obchodech. Nemohou být také podrobeni vyšetření na určitých typech zdravotních skenerů,…

Novou cestou je v tomto směru dodání genu, který změní směr prostupu chemických sloučenin dovnitř a ven u buněk srdečního svalu. Tuto změnu prostupnosti buněčné membrány  vyvolává také kardiostimulátor, ten tak činí pomocí vysílaných elektrických výbojů.

Ve zdravém srdci jsou buňky, které vydávají přirozený elektrický impuls, ten potom zahajuje proces smršťování  a udržování srdečního rytmu. Ve stadiu embryonálním má každá  buňka v srdci  schopnost vydávat zmíněný impuls, u dospělců si tuto schopnost ponechává jen malý shluk buněk a pouze ten je za pravidelný chod srdce zodpovědný.    

Kardiolog Eduardo Marbán z Univerzity Johna Hopkinse v Baltimore (Maryland, USA) se svými kolegy potlačil proces, při kterém buňky srdce přichází o schopnost vydávat impuls navozující smrštění buňek. Podstatou je narušení proteinu, který pumpuje positivně nabité ionty draslíku do buněk srdce. Za použití viru vpravili do buňky gen, který kóduje předem navrženou  verzi jednoho z proteinových úseků. Když buňka zabuduje tento zkonstruovaný protein do své draslíkové pumpy, pumpa přestane pracovat. Tím se uvnitř buňky vytvoří negativní elektrický náboj a ten se šíří po celém srdci a zahájí srdeční kontrakci. Autor metody říká „ Nyní už je potřeba udělat totéž už jen u několika tisíc buněk. Počet virů a genů, který je k tomu potřeba je ale minimální“. Metoda by se v praxi měla uplatnit v příštích čtyřech letech.

Provádění zákroku bude vyžadovat přesnou lokalizaci cílových buněk, neboť případné rozesetí takto upravených buněk, které by automaticky vysílaly signály ke kontrakci z mnoha míst v srdci, by navodilo chaotické stahování svalových vláken, fibrilaci a smrt.