O fosilních otiscích stop z polských Svatokřížských hor už bylo na tomto webu pojednáno vícekrát, zejména pak v souvislosti s místními pověstmi o „ďáblech“ s kuřecími pařáty.[1] Dinosauří ichnofosilie od našich severních sousedů ale nabízejí mnohem víc zajímavostí, a to například už jen svou početností a rozmanitostí. Reprezentovány jsou zde totiž prakticky všechny hlavní vývojové skupiny dinosaurů, nechybějí například ani stopy therizinosauroiů, oviraptorosaurů nebo stegosaurů.[2] Oproti tomu na našem území máme zatím k dispozici jen dvě identifikované stopy, z nichž první mohla patřit i nedinosauřímu dinosauromorfovi[3] a druhá byla vytvořena malým dinosaurem nejistého taxonomického postavení[4]. Objeveny byly i další otisky, ty však na svoji přesnější identifikaci a formální popis stále ještě čekají.[5] Vraťme se ale do Polska a podívejme se na jednu zajímavost, o které zatím ještě nebyla učiněna podrobnější zmínka. Z Polska totiž pochází dvojice stop „srpodrápého“ dromeosauridního dinosaura, který tudy asi před 70 miliony let pravděpodobně běžel rychlostí kolem 50 km/h! Tento údaj byl odvozen z velikosti a vzájemné vzdálenosti stop matematickým vzorcem, který v roce 1976 zavedl britský přírodovědec Robert McNeill Alexander (1934-2016).[6] Zatímco donedávna měl takto vypočítaný „rychlostní světový rekord“ hodnotu jen 42,8 km/h (11,9 m/s) u jedné série stop z Texasu[7], polský příbuzný slavného velociraptora by snadno předběhl například i jamajského sprintera Usaina Bolta se změřenou rychlostí až 44,7 km/h (12,4 m/s)[8]. K sepsání tohoto článku mě přiměla i nově publikovaná studie ze začátku tohoto roku, ve které jsou odhaleni další dva potenciální noví „rekordmani“ z amerického Utahu – neznámí raně jurští teropodi, z nichž jeden běžel podle Alexandrova vzorce rychlostí až 49,3 km/h (13,7 m/s), což zhruba odpovídá pozdně křídovému dromeosauridovi z Polska.[9] V obou případech se rychlost běhu pohybuje kolem 50 km/h a překonává tak výrazně možnosti člověka – profesionálního sprintera (natož pak člověka bez odpovídajícího tréninku). V této souvislosti je také potřeba si uvědomit, že původci oněch ichnofosilií museli běžet v měkkém a bahnitém podkladu, jinak by se otisky jejich stop nemohly dochovat až do současnosti. Pokud ale takto rychle běželi i „na blátě“, jak rychle asi dokázali sprintovat na pevném a suchém podkladu?
Tyto zjištěné údaje jsou velmi důležité, protože alespoň s určitou mírou jistoty dokazují, že druhohorní dinosauři se skutečně dokázali pohybovat relativně rychle, ba dokonce velmi rychle.[10] Je proto možné, že původci ichnofosilií by zdatně soupeřili i s nejrychlejším bipedním tvorem současnosti, tedy pštrosem dvouprstým. A toho sotva můžeme považovat za pomalého, protože dokáže po dlouhou dobu běžet rychlostí přes 48 km/h (13,3 m/s; ani zde už by nejrychlejší lidští sprinteři nestačili) a zrychlit přinejmenším na 62,8 km/h (17,4 /s).[11] I kdyby nicméně byla uvedená čísla přehnaná, ohromnou běžeckou rychlost pštrosů nelze popřít. Dá se předpokládat, že podobně rychle se pohybovali také ornitomimidi („pštrosí“ dinosauři), někteří lehkonozí ornitopodi a například i odrostlá mláďata tyranosauridů.[12] Co ale víme o samotném původci dvojice ichnofosilií z Polska? Zmíněné stopy popsal spolu s mnoha ostatními polský paleontolog Gerard Dariusz Gierliński (*1962) v roce 2009.[13] Ve své práci pojednal o nálezech z paleontologických sezón 2006 a 2007, kdy byly objeveny četné exempláře z několika míst Polska, a to včetně Tater (nedaleko hranic se Slovenskem).[14] Fosilní stopy, označené jako Velociraptorichnus isp., byly objeveny v lokalitě hory Mlynarka (nebo také lom Szopowe) v karbonátech oblasti vysočiny Roztocze. Tato lokalita nabídla hned několik dinosauřích ichnotaxonů, jako je Irenesauripus (relativně velký teropod) a Hadrosauropodus (kachnozobý dinosaurus). Stáří lokality je možné určit na základě přítomných druhů mikroskopických prvoků dírkonošců (foraminifer), a ty ukazují na pozdní věk maastricht, tedy dobu před asi 70 až 66 miliony let. Jedná se tedy zároveň o jedny z nejmladších známých dinosauřích ichnofosilií, a to přinejmenším v Evropě.[15] Původcem obou 16 cm dlouhých a zhruba 10 cm širokých dvouprstých otisků byl menší dromeosaurid, vzdáleně podobný asijským formám, jakou byl i mírně geologicky starší druh Velociraptor mongoliensis. U tohoto proslulého teropoda bývá ale maximální rychlost běhu odhadována spíše „jen“ na 35 až 40 km/h.[16] Je tedy možné, že jeho polský příbuzný byl lépe stavěn na rychlý běh a měl pro něj více anatomických adaptací. Snad se o tomto neznámém dinosauřím sprinterovi z polské pozdní křídy časem dozvíme víc…
---------
Napsáno pro weby DinosaurusBlog a OSEL.
---------
Short Summary in English: Fossilized footprints of a small dromeosaurid dinosaur discovered in Poland indicate that these swift predators were able to reach a considerable running speeds of about 50 kph (13.9 mps). These ichnofossils hence belonged to one of the fastest running dinosaurs known from the fossil record.
Externí odkazy:
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=102839
https://www.mindat.org/taxon-4822885.html
https://a-dinosaur-a-day.com/post/143014565715/shout-out-goes-to-jaimfb
https://www.researchgate.net/profile/Gerard_Gierlinski
[1] Gierliński, G. D.; Kowalski, K. Z. (2006). Footprint of an large, Early Jurassic ornithischian from the ancient sacred site of Kontrewers, Poland. In: Harris, J. D. et al. (eds.), 2006. The Triassic-Jurassic Terrestrial Transition. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 37: 217-220.
[2] Gierliński, G. D. (1991). New dinosaur ichnotaxa from the Early Jurassic of the Holy Cross Mountains, Poland. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 85: 137-148.
[3] Zajíc, J. (1998). The first find of the dinosaurian footprint in the Czech Republic (the Krkonoše Piedmont Basin) and its stratigraphic significance. Journal Czech Geol. Soc. 43 (4): 273 – 275.
[4] Košťák, M. a Mazuch, M. (2010). Dinosauři v Čechách (V jakém žili prostředí). Vesmír. 89 (7): 433.
[5] Mikuláš, R. (2019). 15th International Ichnofabric Workshop, Prague 2019 (Program, Abstracts, Field Guidebook), eds. Kočová Veselská, M.; Adamovič, J.; Kernhoff, M.; Rifl, M.; Šamánek, J. a Mikuláš, R. The Czech Academy of Sciences, Institute of Geology.
[6] Alexander, R. McN. (1976). Estimates of speeds of dinosaurs. Nature. 261 (5556): 129–130. doi: 10.1038/261129a0
[7] Farlow, J. O. (1981). Estimates of dinosaur speeds from a new trackway site in Texas. Nature. 294: 747-748.
[8] Graubner, R.; Nixdorf, E. (2011). Biomechanical Analysis of the Sprint and Hurdles events at the 2009 IAAF World Championships in Athletics. New Studies in Athletics. 26: 1/2.
[9] Lockley, M.; et al. (2021). A preliminary report report on an Early Jurassic Eubrontes-dominated tracksite in the Navajo Sandstone Formation at the Mail Station dinosaur tracksite, San Juan County, Utah. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 195-208.
[10] Thulborn, R. A. (1982). Speeds and gaits of dinosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 38 (3–4): 227–256. doi: https://doi.org/10.1016/0031-0182(82)90005-0
[11] Hirt, M. R.; Jetz, W.; Rall, B. C.; Brose, U. (2017). A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest. Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4
[12] Currie, P. J. (2000). Possible evidence of gregarious behavior in tyrannosaurids (PDF). Gaia. 15: 271–277.
[13] Gierliński, G. D. (2009). A preliminary report on new dinosaur tracks in the Triassic, Jurassic and Cretaceous of Poland. In: Actas de las IV Jornadas Internacionales sobre PaleontologÃa de Dinosaurios y su Entorno Salas de los Infantes, Burgos.
[14] Niedźwiedzki, G. (2011). A Late Triassic Dinosaur-Dominated Ichnofauna from the Tomanová Formation of the Tatra Mountains, Central Europe. Acta Palaeontologica Polonica. 56: 291-300.
[15] Bernat, V.; et al. (2013). The Latest Succession of Dinosaur Tracksites in Europe: Hadrosaur Ichnology, Track Production and Palaeoenvironments. PLoS One. 8: 1–15.
[16] Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 274 (1626): 2711–6. doi: 10.1098/rspb.2007.0846