Legendární želvušky si již dávno vydobyly pověst nejdrsnějších živočichů na Zemi. Dovedou čelit mnoha různým extrémům, ať už na Zemi nebo ve vesmírném prostoru. Mohou zamrznout do ledu, vyschnout, vařit se, ocitnout se v kyselině, zásadě, oxidačním činidlu nebo vzduchoprázdnu a mohou s úsměvem čelit tvrdé radiaci. Zdálo by se, že už nás nemohou ničím pořádným překvapit. Jenomže to by nebyly želvušky.
Indičtí vědci nedávno zjistili, že existují želvušky, které v pohodě přežijí tvrdé ultrafialové záření, co se používá ke sterilizaci a likvidaci virů s bakteriemi. Jak to v podobných případech bývá, k překvapivému objevu došlo náhodou. Badatelé Indian Institute of Science v Bengalúru posbírali ve svém kampusu želvušky a zkoušeli, co vydrží. Mimo jiné měli sterilizační UV lampu, tak to zkusili i s ní.
Kropili želvušky dávkou 1 kilojoulu na čtvereční metr. Takové UV záření zabije bakterie nebo třeba hlístice do 5 minut. Když ozářili oblíbené modelové želvušky druhu Hypsibius exemplaris po dobu 15 minut, tak jich většina zemřela do 24 hodin, jak se čekalo. Pak ale vzali divné načervenalé želvušky, a když je ozářili stejnou dávkou, tak to odzívaly. Přežily úplně všechny. Pak jim ještě zvýšili dávku čtyřnásobně, což představuje už zcela devastující UV záření – a zhruba 60 procent z nich žilo déle než měsíc.
Záhy se ukázalo, že jde o doposud neznámý druh želvušek rodu Paramacrobiotus. Jak je to u želvušek poměrně časté, byly objeveny v mechu na zdi v kampusu. Potěšující je, že vědci brzy přišli na stopu mechanismu, jak to tyhle super-želvušky vlastně dělají. Když je pozorovali v invertovaném fluorescentním mikroskopu a ozářili je UV paprsky, tak dotyčné želvušky najednou krásně zmodraly.
Vše nasvědčuje tomu, že mají pod pokožkou fluorescentní pigment, který dokáže přeměnit UV záření na neškodné modré světlo. Čím více tohoto pigmentu želvušky mají, tím lépe odolávají UV záření. Harikumar Suma s kolegy se s tím nespokojili, vytáhli pigment z těchto želvušek a použili jej jako štít pro háďátka a želvušky Hypsibius exemplaris. Takto chránění živočichové přežívali dvakrát lépe, než když byli ozařování UV světlem bez této ochrany. Podle badatelů si nově objevené želvušky vyvinuli fluorescentní štít kvůli velkým dávkám UV záření, které nejsou v horkých letních dnech v jižní Indii ničím výjimečným.
Literatura