Mořský červ Lamellibranchia luymesi obývá mořské dno Mexického zálivu. Líbí se mu poblíž hlubokomořských horkých pramenů. Dožít se 250 roků pro něj není žádný problém. Přitom by podle energetických bilancí neměl mít na tak dlouhý život dost energie. Výzkum, jehož výsledky přináší s předstihem před oficiálním zveřejněním PLoS Biology, odhalil, že červ získává energii symbiózou s bakteriemi. Tyto bakterie přijímají sirné sloučeniny „nabité“ energií a tu z nich uvolňují za vzniku energeticky „vycucaných“ sulfátů. Jenže červ sosá tolik sirného „energy-drinku“, že nebylo jasné, kde ho bere. Teď se ukázalo, že si ho nechává vyrábět a pro tuto výrobu sám dodává surovinu. Vlastně jde o jakousi recyklaci.
Červ se drží dna zvláštními výběžky připomínající kořeny rostlin a těmi vylučuje sulfáty do vnějšího prostředí. Tam se jich zmocní pestré společenstvo bakterií a archebakterií, které je přemění na energeticky „nabité“ sirné sloučeniny. A ty si červ opět „nasaje“ svými „kořeny“.
Vědci zjistili, že bez přílivu sírového „energetického nápoje“ by se červ dožil stěží 40 let.
O podivuhodném „sirném hospodářství“ podmořských červů vypovídá i práce zveřejněná s předstihem na webu PNAS. Červ Riftia pachyptila také sosá z vnějšího prostředí sloučeniny síry- konkrétně vysoce toxický sirovodík (přijímá jej stejně jako kyslík žábrami). Přitom se nesmí otrávit. Vyřešil to zajímavým způsobem. Má hned dva hemoglobiny – malý a velký. Tým Charlese Fischera z Pennsylvania State University prozkoumal do detailu malý hemoglobin a zjistil, že molekula má jedinečné prostorové uspořádání – je dutá a obsahuje 12 iontů zinku. Ty vážou sirovodík tak, že se tím nenaruší schopnost hemoglobinu vázat kyslík. Malý „sirovodíkový“ hemoglobin pak roznáší sirovodík po těle červa a dopravuje jej k symbiotickým bakteriím. Ty už si s H2S, o němž školní říkačka tvrdí, že „smrdí jako pes“, hravě poradí.
Vědci se hodně zajímali o velký hemoglobin červa Riftia pachyptila a uvažovali, jestli by nemohl sloužit pro výrobu umělé náhražky lidské krve. Ale teď zahořeli nadšením pro malý hemoglobin. Díky menší molekule by se snáze v lidském těle odbourával a neohrožoval by nadměrnou zátěží ledviny. Sirné kejkle malého hemoglobinu by zřejmě rádi využili i chemici pro detekci sirovodíku nebo pro jeho transport při chemických syntézách.