Sex je vždy na prvním místě. Nejen v titulcích bulvárních plátků, ale i pokud jde o evoluci proteinů kontrolujících viskozitu spermatu. Tým badatelů pod vedením Bruca Lahna z University of Chicago dospěl ve své nové studii k závěru, že u primátů s promiskuitnějšími samicemi dochází k rychlejší evoluci semenogelinu. Semenogelin je dominantní protein kapaliny spermatu, který zodpovídá za jeho viskozitu bezprostředně po ejakulaci.
U některých druhů primátů zůstává sperma po ejakulaci víceméně kapalné, u jiných druhů po ejakulaci dochází ke zřetězení jednotlivých molekul semenogelinu a následnému zvýšení viskozity spermatu. V extrémním případě může být viskozita spermatu tak vysoká, že sperma vytvoří ve vagíně samice pevnou zátku. Ta jednak brání oplodnění vajíčka dalším zájemcem o páření, a rovněž brání zpětnému výtoku spermatu, čímž v obou případech zvyšuje dotyčnému samci pravděpodobnost úspěšného otcovství.
Autoři studie porovnali sekvence genu pro semenogelin SEMG2 u lidí, šimpanzů, bonobů, goril, orangutanů, gibbonů, makaků, gueréz a chápanů. Vybrané druhy reprezentují všechny hlavní rozmnožovací systémy primátů, od věrných goril až po zpustlé promiskuitní bonoby. Výsledky jednoznačně dokládají pozitivní vztah mezi mírou promiskuity samic a rychlostí evoluce semenogelinu, která je vyjádřená počtem změn aminokyselin v sekvenci tohoto proteinu.
Vysvětlení se nabízí samo, promiskuitnější samice nutí samce důrazněji soupeřit, a to nejen pokud jde o namlouvání a páření, ale i doslova na molekulární úrovni. V důsledku konkurenčního boje musí geny pro proteiny spermatu “vymýšlet” neustále nové a nové triky, které by pomohly jejich nositeli zvítězit nad nepříjemnou konkurencí. Semenogelin u druhů s monogamními samicemi není pod tlakem konkurence, a tak má logicky monopolní choutky – nic ho nenutí vymýšlet nové a převratné změny.
Již dříve bylo známo, že rozmnožovací systém a z něho vyplývající míra konkurence mezi samci primátů ovlivňuje jejich tělesné znaky. Vykřičeným příkladem je vztah mezi velikostí varlat a promiskuitou lidoopů, který roztomile zdůvodňuje i občasný charakter lidské nevěry. U lidí totiž velikost varlat, po porovnání s ostatními lidoopy, odpovídá přibližně počtu 1,2 samice na jednoho samce. Nyní se Lahnovi a jeho spolupracovníkům podařilo prokázat, že sexuální války bezprostředně ovlivňují jednotlivé geny a to tak, že intenzita pohlavního výběru přímo řídí rychlost evoluce příslušných genů.
Evoluce semenogelinu je u promiskuitních šimpanzů bonobo nejrychlejší.
Nature Genetics 36 (12): 1326-1329
Víte, že sekvence DNA bonobů jsou bližší lidem než gorilám? Ostatně, s evolucí semenogelinu je na tom Homo sapiens, podle těchto pokusů, podobně.