Pokud jde o vznik toto virového monstra, tak jeho „jízdní řád“ není úplně jasný. Když se určuje stáří viru podle sekvencí od lidí zemřelých před 360 lety a mladších, tak se obvykle dospěje k tomu, že se nejstarší společný předek těchto sekvencí vyskytoval někdy v 16. nebo 17. století. To je ale v přímém rozporu s historickými dokumenty, podle nichž se choroby navlas podobné pravým neštovicím vyskytovaly přinejmenším před 3 tisíci let. Podle egyptských mumií s nálezy odpovídajícími neštovicím tato choroba řádila již před 3570 lety.
Barbara Mühlemann z britské University of Cambridge a její kolegové se pustili do hledání odpovědí v dávných kostech a zubech. Analyzovali sekvence DNA z 1867 lidí, kteří žili v Evropě před 30 tisíci až 150 lety. Sekvence viru neštovic vytáhli z celkem 13 lidí ze severní Evropy. 12 z nich přitom žilo v době Vikingů, zhruba v letech 600 až 1050 našeho letopočtu. Čtyři z nich zemřeli na švédském ostrově Öland. Ve 4 případech se badatelům podařilo zrekonstruovat téměř kompletní genomy viru neštovic.
Ze studovaných sekvencí vyplynulo, že pocházejí z viru, který existoval nejméně před 1700 lety. Tyto výsledky a spolu s nimi i historické texty z jižní a západní Evropy ukazují, že se neštovice vyskytovaly po celé Evropě již v průběhu 6. století našeho letopočtu. Analýzy rovněž prozradily, že většina studovaných virů z doby Vikingů náležela k dříve neznámé a dnes již vyhynulé vývojové linii pravých neštovic.
Virus pravých neštovic je velký DNA virus s poměrně značným počtem genů. Původní předek lidských neštovic měl kolem 200 genů. Virus, který zabíjel v posledních stoletích stovky milionů lidí a usmrtil zhruba třetinu nakažených, přišel asi o 30 z těchto genů. Mühlemann a spol. zjistili, že virus neštovic, který soužil lidi v době Vikingů, sice pocházel ze stejného předka, jako zmíněný zabiják nedávných století, ale během své evoluce přišel jen o asi 15 genů.
Podle badatelů se ukázalo, že historie pravých neštovic je mnohem komplikovanější, než jsme si mysleli. Každopádně je pozoruhodné, že se „krvežíznivost“ viru neštovic postupem času spíše zvětšovala, než naopak. Kmeny neštovic s původním počtem 200 genů obvykle vyvolají jen lehké onemocnění. Objevený typ viru z doby Vikingů zřejmě mohl občas zabíjet, ale celkově byl nejspíš podstatně méně nebezpečný, než nám známý zabiják nedávných století.
Literatura