Většina kontinentů a světadílů měla své obří druhohorní teropody. V Severní Americe kdysi dominoval Tyrannosaurus rex[1] a před ním Acrocanthosaurus atokensis[2]. V Jižní Americe byli postrachem jiní obří karcharodontosauridi, jako byl Giganotosaurus carolinii a Mapusaurus roseae.[3] Afrika se pyšnila dalším obřím karcharodontosauridem druhu Carcharodontosaurus saharicus[4] a samozřejmě i „obojživelným“ velikánem druhu Spinosaurus aegyptiacus[5]. Evropa měla svého pozdně jurského portugalského pořízka druhu Torvosaurus gurneyi[6] a východní Asie například zase tyranosauridy druhů Tarbosaurus bataar a Zhuchengtyrannus magnus[7], ve starších obdobích pak třeba ještě megalosaurida druhu Yangchuanosaurus magnus[8]. Všichni tito draví giganti dosahovali délky přes 10 metrů a hmotnosti minimálně 3 tuny, někteří z nich byli dokonce ještě podstatně větší.[9] Donedávna však chyběly fosilní doklady o podobně obřích teropodech právě z Austrálie.

 

Ačkoliv tento nejmenší kontinent má k tomuto datu započítáno již 23 oficiálně popsaných druhů neptačích druhohorních dinosaurů, největší dosud známý australský teropod (jako byl druh Australovenator wintonensis) zřejmě nepřesahoval délku 6 až 8 metrů a hmotnost 1 tuny.[10] Vypadalo to zkrátka tak, jako by se skutečně obří teropodi území současné Austrálie vyhýbali. To platilo až do letošního jara, kdy byla publikována odborná práce popisující velké tříprsté otisky stop neznámých jurských teropodů z jižního Queenslandu. Tyto fosilní stopy analyzoval paleontolog Anthony Romilio a jeho tým z Univerzity v Queenslandu a popsal je v periodiku Historical Biology.[11] Fosilie pocházejí z období střední až svrchní jury (věky callov až tithon), tedy z doby asi před 165 až 151 miliony let. Právě velikost některých z těchto zmíněných stop dává tušit, že ani Austrálie (která byla v té době součástí jižního pevninského celku Gondwany) nebyla ochuzena o přítomnost kolosálních dinosauřích predátorů. Nejedná se tedy o identifikaci na základě kosterních fosilií, nicméně i velikost stop dokládá poměrně přesně rozměry svých původců.

 

Zkamenělé otisky stop byly vytvořeny obřími teropody, kteří se procházeli bažinatými pralesy na území Queenslandu v době, kdy většina dobře známých teropodích obrů dosud neexistovala. Obří karcharodontosauři a zejména tyranosauridi se totiž objevili až o celé desítky milionů let později.

Ichnofosilie, objevované již od 50. let minulého století na stropech chodeb uhelných dolů v lokalitách Rosewood nedaleko města Ipswich a Oakey u města Towoomba, nebyly dosud detailně prozkoumány a nacházely se povětšinou v muzejních depozitářích. Přestože o nich již v 50. a 60. letech informovala média, na svůj podrobný výzkum si musely počkat více než půl století. Velká část těchto fosilních otisků měla délku 50 až 60 centimetrů, což odpovídá středně velkým teropodům o velikosti evropského megalosaura, největší ale měří až kolem 80 centimetrů. Tyto otisky, řazené k ichnorodu Kayentapus, mají tvar podobný ptačím stopám a podobné exempláře jsou nalézány také v jurských sedimentech některých států v Africe a ve Spojených státech amerických.[12] Rozměry původce největší stopy odpovídají výšce v kyčlích kolem 3 metrů a délce dinosaura přesahující lehce 10 metrů, což je již velikostní kategorie obřích teropodů. Pro srovnání lze uvést, že nejdelší známá stopa tyranosaura (ichnodruh Tyrannosauripus pillmorei) měřila na délku asi 86 cm a patřila jedinci dlouhému v rozmezí 11 až 12 metrů.[13] Ze severní Afriky je ovšem známá ještě delší stopa dosud nepopsaného druhu teropoda, dlouhá asi 90 cm.[14] Největší teropodi nicméně mohli mít „nášlapnou“ část nohy ještě větší, snad lehce přes jeden metr dlouhou. Podstatné je, že nyní máme poprvé k dispozici pevné fosilní důkazy o existenci obřích dravých dinosaurů na jižním kontinentu. Nevíme sice, do jaké vývojové skupiny tito dravci patřili, mohlo se ale jednat o zástupce kladu Tetanurae. Nezbývá než doufat, že jednou objevíme i kosterní fosilie těchto záhadných australských teropodů, které nám snad o nich poskytnou víc informací.

Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz

Short Summary in English: Three-toed footprints found near Oakey in Queensland represent the ichnofossils of the largest theropods found in Australia so far. The largest footprint measures about 80 cm long and was created by a large theropod close to 3 meters tall and 10 meters long.

 

Odkazy:

https://phys.org/news/2020-06-gigantic-australian-carnivorous-dinosaurs-footprints.html

https://blog.everythingdinosaur.co.uk/blog/_archives/2020/06/18/tracking-down-australias-big-carnivorous-dinosaurs.html

https://www.sci-news.com/paleontology/carnivorous-dinosaurs-jurassic-australia-08557.html

https://www.sciencedaily.com/releases/2020/06/200617100432.htm

https://scitechdaily.com/tracking-gigantic-carnivorous-dinosaurs-from-australias-jurassic-park/

https://phys.org/news/2020-01-fossils-largest-theropod-date-australia.html

———

[1] Brusatte, S. L.; Carr, T. D. (2016). „The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs“. Scientific Reports. 6: 20252. doi: 10.1038/srep20252

[2] Farlow, James O. (2001). „Acrocanthosaurus and the maker of Comanchean large-theropod footprints“. In Tanke, Darren; Carpenter, Ken (eds.). Mesozoic Vertebrate Life. Bloomington: Indiana University Press. pp. 408–427. ISBN 978-0-253-33907-2.

[3] Novas, Fernando E. (2013). „Evolution of the carnivorous dinosaurs during the Cretaceous: The evidence from Patagonia“. Cretaceous Research. 45: 174–215. doi: 10.1016/j.cretres.2013.04.001

[4] Ibrahim, N.; Sereno, P. C.; Varricchio, D. J.; Martill, D. M.; Dutheil, D. B.; Unwin, D. M.; Baidder, L.; Larsson, H. C. E.; Zouhri, S.; Kaoukaya, A. (2020). „Geology and paleontology of the Upper Cretaceous Kem Kem Group of eastern Morocco“. ZooKeys. 928: 1–216. doi: 10.3897/zookeys.928.47517

[5] Sereno, P. C.; Dutheil, D. B.; Iarochene, M.; Larsson, H. C. E.; Lyon, G. H.; Magwene, P. M.; Sidor, C. A.; Varricchio, D. J.; Wilson, J. A. (1996). „Predatory dinosaurs from the Sahara and Late Cretaceous faunal differentiation“. Science. 272 (5264): 986–991. doi: 10.1126/science.272.5264.986

[6] Hendrickx, C.; Mateus, O. (2014). Evans, Alistair Robert (ed.). „Torvosaurus gurneyi n. sp., the Largest Terrestrial Predator from Europe, and a Proposed Terminology of the Maxilla Anatomy in Nonavian Theropods“. PLoS ONE. 9 (3): e88905. doi: 10.1371/journal.pone.0088905

[7] Loewen, M. A.; Irmis, R. B.; Sertich, J. J. W.; Currie, P. J.; Sampson, S. D. (2013). Evans, D. C. (ed.). „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420

[8] Paul, Gregory S. (1988). „Eustreptospondylids and Metriacanthosaurs„. Predatory Dinosaurs of the World. Simon & Schuster. pp. 286–93. ISBN 0-671-61946-2.

[9] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2020). „An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex„. The Anatomical Record. 303 (4): 656–672. doi: 10.1002/ar.24118

[10] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, pp. 98-99.

[11] Anthony Romilio; et al. (2020). Footprints of large theropod dinosaurs in the Middle–Upper Jurassic (lower Callovian–lower Tithonian) Walloon Coal Measures of southern Queensland, Australia. Historical Biology (2020). doi: 10.1080/08912963.2020.1772252

[12] Lockley, M. G.; Li, J.; Li, R.; Matsukawa, M.; Harris, J. D. and Xing, L. (2013). A review of the tetrapod track record in China, with special reference to type ichnospecies: implications for ichnotaxonomy and paleobiology. Acta Geologica Sinica, 87(1): 1-20.

[13] Lockley, M. G.; Hunt, A. P. (1994). A track of the giant theropod dinosaur Tyrannosaurus from close to the Cretaceous/Tertiary Boundary, northern New Mexico. Ichnos, 3(3): 213-218.

[14] Boutakiout M., Hadri H., Nouri J., Díaz-Martínez I., Pérez-Lorente F. (2009). Rastrilladas de icnitas terópodas gigantes del Jurásico Superior (sinclinal de Iouaridène, Marruecos). Revista Española de Paleontología, 24: 31–46.