V roce 1941 bylo Polsko zemí těžce zkoušenou nacistickými okupanty. Mnoho vsí bylo vypáleno a zdecimováno, mezi nimi například i obec Kontrewers, známá ve světě paleontologie početnými dinosauřími ichnofosiliemi.[1] Nedaleko zdevastované Varšavy byly ve zmíněném roce jistým německým armádním geologem Putzerem objeveny zajímavé fosilie, které následně proslulý německý paleontolog Friedrich von Huene (jenž mimochodem nebyl aktivním stoupencem tehdejšího režimu) prozkoumal a následně formálně popsal pod jménem Succinodon putzeri.[2] Paleontolog se domníval, že se jedná o část čelisti se zubními jamkami, náležející dosud neznámému sauropodnímu dinosaurovi ze skupiny Titanosauria. Rodové jméno znamená v překladu „úzká čelist“, druhové je poctou objeviteli. Pokud by se skutečně jednalo o dinosauří fosilii, šlo by o vůbec první objev dinosauřích zkamenělin z období pozdní křídy na území Polska a dodnes by byl jedním z mála kosterních nálezů polských dinosaurů. Ještě v roce 1970 o tomto taxonu píše R. Steel v publikaci Handbuch der Palëoherpetologie v oddílu o plazopánvých dinosaurech a označuje je za fosilie sauropoda.[3] Teprve v roce 1981, přesně čtyřicet let po popisu domnělého dinosaura, udělaly v celé věci jasno dvě polské paleontoložky. Krystyna Poźaryska a Halina Pugaczewska publikovaly v periodiku Acta Paleontologica Polonica odbornou práci, ve které dokládají, že von Hueneho sauropod je vlastně mořský vrtavý mlž![4] Domnělá čelist se zubními jamkami byla totiž ve skutečnosti zkamenělým kusem dřeva s otvory po komůrkách bezobratlých měkkýšů. Poźaryska vycházela z vlastních objevů, které učinila při expedici tehdejšího varšavského Muzea Země v letech 1948 až 1950 v pozdně křídových a raně paleogénních sedimentech v okolí řeky Visly. Fosilie objevené v lokalitě Nasiłów nedaleko vsi Bochotnica zahrnovaly také podobné exempláře, jaké měl k dispozici von Huene ve válečných letech. Putzer objevil původní fosilii rovněž v povodí řeky Visly u obce Bochotnica nedaleko města Kazimierz, a to v glaukonitických slínovcích pozdně křídového až paleocenního stáří.[5]
Polské paleontoložky ale jasně prokázaly, že jak objevy z poválečných expedic, tak i objev z roku 1941 má k dinosaurům systematicky značně daleko. Zatímco von Huene přisoudil zkamenělinu k podčeledi Titanosaurinae, stanovené baronem Franzem Nopcsou v roce 1928, Poźaryska ji považuje za mlže z podřádu Pholadina, čeledi Teredinidae (šášeňovití) a pravděpodobně rodu Kuphus. Původní materiál, který se měl nacházet v německém Tübingenu, se sice nepodařilo dohledat, ale přiložené ilustrace umožnily velmi kvalitní porovnání. Jak už bylo uvedeno, von Huene předpokládal, že má před sebou čelist se zubními jamkami, ve skutečnosti se ale jednalo o kus fosilního dřeva či jiného pevného sedimentu s komůrkami, ve kterých přebývali zmínění vrtaví mlži. Vrstvení stěn komůrek pak německý paleontolog pravděpodobně interpretoval jako vrstvy zuboviny a skloviny, které se uchovaly ve fosilním záznamu. Pečlivým měřením a srovnáním fosilního materiálu a původní ilustrace dvojice polských paleontoložek přesvědčivě doložila, že Succinodon skutečně nebyl první polskou dinosauří fosilií, což je ostatně škoda. Mimochodem, neodpovídá ani geologický věk, ze kterého fosilie pochází. Zatímco Putzer chybně předpokládal, že vrstvy s původní fosilií pocházejí z období kampánu (pozdní křída, před 84 až 72 miliony let), ve skutečnosti se jedná o fosilie z raného paleogénu, tedy (použijeme-li starší termín), z počátku třetihor. Succinodon přitom rozhodně není jedinou domnělou fosilií dinosaura, která se ukázala být něčím jiným. Ještě starším příkladem je belgický Aachenosaurus multidens, popsaný roku 1888[6], ze kterého se později „vyklubal“ zkamenělý kmen stromu[7]. V novější době pak podobným příkladem může být údajný gigantický sauropod z Indie, který byl v roce 1989 popsán jako Bruhathkayosaurus matleyi.[8] I tento kolos mohl být ve skutečnosti statným kmenem stromu, jejž si ve fosilizovaném stavu indičtí paleontologové spletli s obřími kostmi nohou ohromného dinosaura. Succinodon je nicméně zajímavým příkladem v rámci geografické blízkosti (sousední stát) i historické doby. Nechť je tedy tento příspěvek považován za skromnou dodatečnou připomínku 75. výročí konce děsivé tragédie v podobě Druhé světové války.
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz
Short Summary in English: Succinodon putzeri is a scientific name given by German paleontologist Friedrich von Huene to a fossil found in 1941 near Warsaw, which he believed to be a jawbone of some kind of sauropod dinosaur. Later it was proven to be a piece of fossilized wood altered by the activity of wood-boring bivalves.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Succinodon
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=65143
https://www.encyklopedia.dinozaury.com/wiki/Succinodon
https://equatorialminnesota.blogspot.com/2015/08/where-are-they-now-1980s-dinosaur.html
https://www.theropoddatabase.com/Non-theropods.htm
[1] Gierliński, G. D. and Kowalski, K. Z. (2006). Footprint of an large, Early Jurassic ornithischian from the ancient sacred site of Kontrewers, Poland. In: Harris, J. D. et al. (eds.). 2006. The Triassic-Jurassic Terrestrial Transition. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 37 (str. 217-220).
[2] F. v. Huene (1941). Ein obercretacischer Saurierrest aus Polen [An Upper Cretaceous saurian remain from Poland]. Zentralblatt Für Mineralogie, Geologie und Paläontologie, Abteilung B: Geologie und Paläontologie 1941(3): 85-91.
[3] R. Steel (1970). Part 14. Saurischia. Handbuch der Paläoherpetologie/Encyclopedia of Paleoherpetology. Gustav Fischer Verlag, Stuttgart 1-87.
[4] K. Pozaryska and H. Pugaczewska (1981). Bivalve nature of Huene’s dinosaur Succinodon. Acta Palaeontologica Polonica 26(1): 27-34.
[5] Putzer, H. (1942). Die oberste Kreide bei Bochotnica an der mittleren Weichsel. Zbl. Min. Geol. Paläont. B., 12: 361-377.
[6] Smets, G. (1888). „Aachenosaurus multidens„. Bulletin de la Société belge de géologie, de paléontologie et d’hydrologie. Bruxelles: The society. 12 (2): 300.
[7] H., G. F. (1891). „IV.—Sur la nature Végétale de l‘Aachenosaurus multidens, G. Smets. Par Dr. Maurice Hovelacque (Mem. Soc. Belge de Géol. iv. (1890) p. 59 et seq.)“. Geological Magazine. Cambridge University Press. 8 (2): 82–83. doi: 10.1017/S0016756800185504
[8] Paul, Gregory S. (2019). „Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals“ (PDF). Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358. doi: 10.2992/007.085.0403