O.S.E.L. - Zotavení přírody po vymíráních rychlejší než se zdálo
 Zotavení přírody po vymíráních rychlejší než se zdálo
Ordovická příroda nepotřebovala k obnovení 20 milionů let, ale stačila jí k tomu jen čtvrtina této doby.


 

Zvětšit obrázek
Prakontinent Laurentia (současná severní Amerika) byla tropickou oblastí.

Většina lidí, kteří mají nějaký názor na současný stav biodiverzity, ji shledávají v hluboké krizi, a to i v kontextu veškeré historie života na této planetě. Když ponecháme stranou oprávněnost takového apokalyptického pohledu, nepřekvapí nás, že zkoumaní masových vymírání je velmi populární.


Pánové Krug a Patzkowsky z Pennsylvania State University zaměřili pozornost na druhé největší masové vymírání v historii života na Zemi, totiž na vymírání na konci ordoviku, které se odehrálo před 443 miliony let, a o kterém panuje všeobecné přesvědčení, že bylo způsobeno rozsáhlým zaledněním. Během výzkumu zpracovávali informace dostupné v Paleobiology Database (PBDB), obsahující fosilní záznamy z prakontinentu Laurentia, budoucí severní Ameriky.

 

Zvětšit obrázek
Fosilie z doby ordoviku dokládají, že po vymření došlo k rychlému vzniku mnoha taxonů.

Laurentia byla v té době bohatou tropickou oblastí, a proto je dobře prozkoumána. Na konci ordoviku se naprostá většina biodiverzity vyskytovala pod hladinou moře, není tedy nijak překvapivé, že se zmíněný výzkum soustředil na život mořského dna.Detailní analýza fosilních nálezů ukázala, že k zotavení biodiverzity po ordovickém vymírání došlo čtyřikrát rychleji, než se původně zdálo. Ordovická příroda potřebovala k obnovení původního počtu taxonomických skupin ne 20, jak naznačovaly dřívější odhady, ale jen 5 milionů let.


Autoři studie naznačují, že jejich závěry mají jisté paralely s údajnou zkázou dnešní přírodou. Provokativní otázkou je, zda autory, tak jako v nesčetných obdobných případech, vede více obecně lidská snaha podléhat chiliastickým svodům či jiná obecně lidská legitimní snaha - získávat prostředky na (v tomto případě na výzkum). Každopádně, srovnávání dnešního vymírání řekněme obyvatel mořského dna s kteroukoli z tzv. Velké Pětky masových vymírání, pěti největších známých vymírání – kdy mizely celé fylogenetické linie naprosto běžných organismů postřehnutelných ve fosilním záznamu, vyžaduje silnou fabulační náturu. Pro představu – jako by například vyhynuli všichni krabi.

diorama

Tak nějak vypadlo podle fosilních nálezů z ordoviku tehdejší tropické mořské dno.

Pramen: PNAS 101(51): 17605-17610.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:07.02.2005 23:03