Některé hvězdy jsou opravdu zvláštní stvoření. Astronomy nedávno poslal do kolen výjimečný, bizarní bílý trpaslík. Je jako ultimátní sněhulák, který je namísto sněhu slepený ze dvou běžných bílých trpaslíků, co se kdysi srazili. Jejich srážka byla nepochybně dramatická, ale neskončila zničující explozí.

 

Bílí trpaslíci jsou malé, horké a husté oharky, které zůstanou po zániku hvězd malých, a řekněme středních hvězd, co spálily většinu hvězdného paliva a odvrhly své vnější vrstvy. Osudem bílých trpaslíků je postupně a velmi dlouho vychládat, pokud se s nimi nestane něco dramatického.

Právě takový dramatický případ objevil se svými kolegy Mark Hollands z britské University of Warwick. Jak to v dnešní době bývá, i tento objev má na svědomí úžasná kosmická observatoř Gaia. Objekt s nestravitelným jménem WDJ0551+4135 je bizarní trpaslík, který je od nás vzdálený asi 150 světelných let, a má řadu výjimečných vlastností. Například je velmi hmotný. Jeho hmotnost 1,14 Slunce je téměř dvojnásobná oproti běžným bílým trpaslíkům. Rovněž se velmi rychle pohybuje Mléčnou dráhou. Letí vesmírem svižněji nežli minimálně 99 procent sousedních bílých trpaslíků.

Asi nejvýraznější charakteristikou tohoto objektu je zvláštní chemické složení. Jeho vnější atmosféra obsahuje velké množství uhlíku a naopak velmi málo vodíku a hélia. Podle Hollandse to nejsou právě vlastnosti, které bychom u bílého trpaslíka čekali. Všechny uvedené vlastnosti ukazují na to, že nejde o „hvězdu“, která by vznikla klasickým způsobem. Hollandsův tým je přesvědčený, že se tento objekt zrodil před asi 1,3 miliardami let, při kolizi dvou průměrných bílých trpaslíků. Podobných případů známe velice málo. Tento nový je přitom první a jediný, který jsme vystopovali díky chemickému složení.

 

Badatelé se domnívají, že v tomto případě dva původní bílí trpaslíci tvořili těsnou dvojhvězdu. Jejich oběžné dráhy se ale postupně sbližovaly a nakonec došlo ke střetu. Aby si astronomové mohli být jistí, tak teď budou detailně pozorovat chování pozoruhodného trpaslíka-sněhuláka, především pokud jde o malé změny jeho jasnosti. To by mělo prozradit víc o struktuře této hvězdy.

 

Výsledky pozorování budou mít podle Hollandse přesah pro výzkum vesmíru. Jde o to, že kosmologie do značné míry stojí na standardních svíčkách představovaných supernovami typu Ia, které nám pomáhají určovat vzdálenost. A tyhle supernovy jsou vlastně exploze bílých trpaslíků. Je možné, že díky zmíněnému sněhulákovi lépe zmapujeme naše široké vesmírné sousedství.

 

Literatura

University of Warwick 2. 3. 2020, New Scientist 2. 3. 2020.