O.S.E.L. - Jak se můry brání netopýrům?
 Jak se můry brání netopýrům?
Jedny tak a jiné onak.

Zvláště huňatý druh můry ( Periphoba arcaei ) s protáhlými šupinami do podoby tenoučkých vláken plnících funkci akustické kamufláže. Kredit: Thomas R. Neil.
Zvláště huňatý druh můry ( Periphoba arcaei ) s protáhlými šupinami do podoby tenoučkých vláken plnících funkci akustické kamufláže. Kredit: Thomas R. Neil.

I když jsou můry hlavní potravou netopýrů, není pro ně snadné si je ulovit. Ví se to od chvíle, kdy se k jejich výzkumu začaly používat vysokorychlostní kamery schopné snímat i ve tmě. Tak vyšlo najevo, že noční motýli velmi dobře slyší frekvenci netopýřího biologického sonaru a že na takovou hrozbu hbitě reagují. Většinou volí taktiku „mrtvého brouka“ - v letu se náhle „propadnou“, což jim dovolí zmizet z pozorovacího úhlu predátorova doslechu.

 

Antherina suraka  - jeden ze čtyř zkoumaných druhů. Porost na hrudi absorbuje až 85 % zvukové energie echolokačního cvaknutí. Kredit: Thomas R. Neil
Antherina suraka - jeden ze čtyř zkoumaných druhů. Porost na hrudi absorbuje až 85 % zvukové energie echolokačního cvaknutí. Kredit: Thomas R. Neil

Jenže ne všechny můry slyší a hodně jich je doslova hluchých. Ani ty ale nejsou proti svým úhlavním nepřátelům bezbranné. Miliony let evoluce u nich vyvinula pasivní ochranu. Jejich způsobu obrany před hladovými netopýry se podrobně začal zabývat Thomas Neil, z University of Bristol ve Velké Británii poté, co ho na snímku z elektronového skenovacího mikroskopu zaujalo, že šupinky s chloupky na hrudi můr Antherina suraka a Callosamia promethea vypadají strukturně podobně jako vlákna, která jsou součástí izolačního materiál proti hluku.

 

Thomas Neil, University of Bristol. Kredit: T.Neil.
Thomas Neil, University of Bristol. Kredit: T.Neil.

Se svým týmem se rozhodl prověřit, zda chlupatá můří tělíčka jsou sto pohlcovat ultrazvukové cvakání netopýrů a tlumit ozvěny vracející se k uším dravce. Podle druhu netopýrů se jejich echolokační frekvence pohybují od 11 kHz (Euderma maculatum, netopýr Severní Ameriky nazývaný skvrnitý) do 212 kHz (Cloeotis percivali, netopýr z Afriky, zvaný Percivalův).


Soudí se, že u předchůdců netopýrů se echolokace poprvé objevila někdy před 65 miliony let. Jak vidno, ani motýli po tu dobu nelenili a vytvořili si účinnou obranu, která si nezadá s tím, čemu dnes říkáme technologie stealth.

Složené obrazy můry a motýla ukazují, jak akustická tomografie vykreslí  obraz pozorovaného objektu (šedě). Tato technika dovoluje měřit, kolik zvuku se od kterých čístí těla odráží. Kredit: Thomas R. Neil a Marc W. Holderied.
Složené obrazy můry a motýla ukazují, jak akustická tomografie vykreslí obraz pozorovaného objektu (šedě). Tato technika dovoluje měřit, kolik zvuku se od kterých částí těla odráží. Kredit: Thomas R. Neil a Marc W. Holderied.

Měřením v laboratoři vědci dospěli k závěru, že některé druhy hluchých můr zvládají svým porostem absorbovat až 85 procent energie dopadajících zvukových vln.

 

I když denní motýli mají tělíčko také kryté šupinatým chmýřím, jejich porost chloupků není tak hustý. A jak se dalo soudit, významnou akustickou obranu svému nositeli neposkytuje.

Při  pokusech se vědci nerozpakovali některé z můr zbavit jejich tělového ochlupení. To jim dovolilo formulovat závěr, že hebká kamufláž nočním tvorečkům plní funkci širokopásmového (20 kHz – 160 kHz) a vícesměrového ultrazvukového absorbéru a snižuje jim riziko odhalení až o 38 procent.

 

 

Literatura

Thomas R. Neil a kol., Thoracic scales of moths as a stealth coating against bat biosonar, Journal of The Royal Society Interface (2020).

DOI: 10.1098 / rsif.2019.0692


Autor: Josef Pazdera
Datum:26.02.2020