Právě v těchto dnech jsme svědky vzrušených dohadů kolem umírajícího červeného veleobra Betelgeuze. V astronomicky dohledné době exploduje jako ohromující supernova a mnoha lidem je očividně moc líto, že u toho nejspíš nebudou. Autora tohoto textu nevyjímaje. Vesmír je ale naštěstí natolik plný pozoruhodných objektů, že se přinejmenším někteří ze čtenářů snad dožijí jiné dramatické události, kterou byli jako první šokováni účastníci 235. zasedání American Astronomical Society, právě probíhajícího v Honolulu na Havaji.
Astronomové Bradley E. Schaefer, Juhan Frank a Manos Chatzopoulos z americké Louisiana State University tam před mnoha svědky předpověděli dechberoucí tragédii dvojhvězdy V Sagittae. Dnes je to velmi slabá hvězdička v malém souhvězdí Šípu na severní obloze, která je sotva viditelná i středně velkým dalekohledem. Ve skutečnosti ji tvoří dvě hvězdy, běžná hvězda hlavní posloupnosti a spolu s ní bílý trpaslík. Vzdálenost V Sagittae není nikde uvedena, z diskuzí astronomů vyplývá, že by to snad mohlo být 7760 světelných let. Jako v podobných případech vždy, i tady sledujeme drama, které se odehrálo už dávno. Ale takový je vesmír.
Schaefer a spol. analyzovali tento hvězdný systém a dospěli k dramatickému závěru ohledně jeho budoucnosti. Podle jejich výpočtů se dvojhvězda V Sagittae bude v nadcházejících desetiletích rychle zjasňovat. Kolem pozemského roku 2083, plus mínus 16 let (čili mezi lety 2067 a 2099) dojde k překotnému vývoji a hvězda hlavní posloupnosti bude doslova chrlit svou hmotu na bílého trpaslíka.
Kolem jejich fatálního tance vznikne ohromný vír hmoty, který bude zářit tak nesmírně, že V Sagittae na naší obloze přesvítí hvězdu Sírius a možná i planetu Venuši. Když bude tahle oslnivě katastrofální podívaná vrcholit, tak V Sagittae bude jasná jako exploze supernovy. V té době dojde ke srážce a splynutí obou hvězd, přičemž vznikne velká hvězda s jádrem bílého trpaslíka, které bude obklopené ohromným obalem plynného vodíku.
V Sagittae není jen tak nějaká dvojhvězda. Je to kataklyzmický proměnný systém (CV, čili cataclysmic variable). Takové dvojhvězdy tvoří běžná hvězda a bílý trpaslík, přičemž bílý trpaslík hvězdě krade hmotu a postupně ji vysává. Některé takové systémy explodují jako supernova typu Ia, ale jejich diverzita je ve skutečnosti mnohem větší (např. supernovy, klasické novy, rekurentní novy, trpasličí novy, zářivé červené novy, polary, symbiotické proměnné systémy, a řada dalších typů). Podle odborníků je právě V Sagittae jedním z nejvíce extrémních kataklyzmických proměnných systémů, třeba proto, že je asi stokrát zářivější nežli jiné známé kataklyzmatické proměnné dvojhvězdy. V Sagittae rovněž obklopují mohutné hvězdné vichry, které odpovídají vichrům těch největších umírajících hvězd, co známe.
Schaefer je přesvědčený, že za svou extrémní povahu vděčí V Sagittae tomu, že běžná hvězda tohoto systému je 3,9 krát hmotnější nežli bílý trpaslík. To je naprosto neobvyklé. Všechny ostatní známé kataklyzmatické proměnné systémy mají bílé trpaslíky, kteří jsou hmotnější nežli jejich hvězdný partner. Od nejstarších známých pozorování v roce 1890 se tato „hvězda“ neustále zjasňuje. Jde to tak rychle, že podle všeho už sledujeme závěrečné dějství dramatu. Rychlost proudění ohromných množství hmoty hvězdy na bílého trpaslíka letí exponenciálně vzhůru a čas dvojhvězdy se krátí. Kdo budete mít možnost, nenechte si tuhle show v roce 2083 utéct!
Video: LSU Featured Tiger, Dr. Brad Schaefer
Literatura
Louisiana State University 6. 1. 2020.