Tým vědců vedený Adamem Eyre-Walkerem porovnal části genomu tisícovky lidí s genomy šimpanzů, myší a potkanů. Soustředil se přednostně na tzv. promotory, tedy části DNA zodpovědné za vypínání a zapínání genů. U šimpanzů a lidí odhalili asi 140 000 mutací, které jsou pro nás i naše nejbližší zvířecí příbuzné krajně nevýhodné. Činí nás i šimpanze náchylné k chorobám, např. k rakovině. Myši i potkani mají proti nám a šimpanzům dědičnou informaci ve vynikajícím pořádku.
Vysvětlení vidí genetici v drastickém zmenšení populace společných předků lidí a šimpanzů. Jejich počet musel klesnout zhruba na 10 000 jedinců. V tak malé populaci nedochází k účinné eliminaci nositelů nevýhodných mutací. Potomky plodí i blízce příbuzní jedinci a výskyt mutací v populaci může naopak narůstat. To je ostatně problém řady malých populací ohrožených vyhubením. Hlodavci tento problém zjevně nikdy neměli.
Moderní lidstvo prodělalo prudkou populační explozi, takže dnes už z nás má selekce zase koho vybírat. Podle Eyre-Walkera ale selekce opět neodvádí svou práci tak, jak by měla, protože se jí do toho mícháme lékařskou péčí. Lidé, kteří by při přírodním způsobu života nepřežili, nebo by měli velké potíže s početím potomků, nejen přežívají ale předávají svou narušenou DNA na další pokolení. Ale to je daň z civilizace. Představa, že budeme nechávat nemocné umírat a pro početí dětí budeme vybírat jen ty nejlepší jedince, kteří na to od genetiků dostanou certifikát je (mírně řečeno) ujetá.
Pramen: PLoS Biology