Pracovní paměť, od níž se fluidní inteligence odvíjí, má sídlo v prefrontální kůře (žlutě).

Na tom, co je to inteligence, jsme se  ještě nedohodli, a tak i definic i jejího členění, je víc, než je zdrávo. Abychom se v diskusi nehádali, vymezme si, z jakých pozic vycházeli autoři studie. Googlovský překladač nám z odborné publikace, o níž zde bude řeč, řekne, že vědátoři  z moskevského Skolkova ústavu vědy a techniky zkoumali kapalnou inteligenci. U toho nejspíš zájem většiny z nás, vzhledem ke zkušenostem s ruskou vědou, bude končit. To by ale bylo škoda. Na nedávné konferenci neurologů v čínském Shenzhenu se právě toto sdělení stalo nejdiskutovanějším tématem. Něco málo se o něm lze dočíst v materiálech vydaných vydavatelstvím vědecké literatury Springer.

Raymond Cattell, autor termínů fluidní a krystalizovaná inteligence. Kredit: Wikipedie.

To, co nejen Google, ale i profesionální tlumočníci překládají jako „kapalná inteligence“, je ve skutečnosti inteligence „fluidní“.  Tento termín zavedl v roce 1971 britský psycholog Raymond Bernard Cattell. V kruhu odborníků se členění na inteligenci fluidní a krystalizovanou začíná ujímat. Když si to přeložíme do lidštiny, tak to zhruba odpovídá tomu, co jsme se učili ve škole: Že inteligence je vrozená a pak ještě ta naučená, které se dopracujeme trápením mozkových závitů nebo-li vzděláním.

Marina Pominova, první autorka studie. Kredit: Skoltech.

Abychom nezabředli do jemných nuancí různých definic, zaměřme se raději na to, co že to sedmero moskevských vědkyň a vědců, vlastně dělalo. Objektem jejich zájmu se staly  devíti až desetileté děti. Nezajímali se u nich o to, co se nabiflovaly ve škole, ale jak jsou na tom s kapacitou pracovní paměti - tou, která o fluidní inteligenci rozhoduje. Více než čtyřem tisícům dětí dávaly testy zaměřené na abstraktní uvažování a řešení hádanek. Tak se dobrali  jejich skóre biologické paměti. Pak jim provedli skeny mozku nukleární magnetickou rezonancí.

S naší fluidní inteligencí jsme na vrcholu okolo dvaceti let, pak už to s ní jde jen s kopce. Oblast prefrontální kůry totiž degeneruje rychleji, než ostatní. (Autorem obrázku z roku 1916, je lékař Robert Fludda).

MRI (magnetic resonance imaging), jak se tomuto vyšetření zkráceně říká, poskytlo obrázky mozků. Žel tato architektura je ve formě 1024 samostatných řezů (bez lineární návaznosti). Vyhodnotit takový objem dat (od tisíců jedinců) a hledat v něm nějaké zákonitosti a přitom ještě eliminovat rozdíly dané pohlavím, věkem,... není v lidských silách. Vědci se proto uchýlili k algoritmům, a jak sami říkají, požádali o pomoc „umělou inteligenci“.  Té se podařilo odhalit jisté souvislosti mezi architekturou mozku a jeho výkonnosti, co se vrozené inteligence týče.

O predikci inteligence na základě anatomických charakteristik mozku, se již pokoušela celá řada učenců. Zatím vždy bez valných výsledků. Teď to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy. Zda to budou časy opravdu lepší, ukáže až čas.

Nejspíš se už ale blížíme době, kdy se uchazeči o přijetí na školu, místo vyplňování testů, budou prostrkovat MRI tunelem. Možná to je tak dobře, protože když se mu zamane, tak z nás trémistů, stres dovede udělat neskutečné blbce.

Literatura

Pominova M. et al. (2019) Ensemble of 3D CNN Regressors with Data Fusion for Fluid Intelligence Prediction. In: Pohl K., Thompson W., Adeli E., Linguraru M. (eds) Adolescent Brain Cognitive Development Neurocognitive Prediction.

ABCD-NP 2019. Lecture Notes in Computer Science, vol 11791.

Springer, Cham