Když se ve vesmíru pozvolna srazí dvě galaxie a pak v nesmírně drtivém gravitačním objetí splynou jejich supermasivní černé díry, tak už to je pro nás na samotné hranici představitelnosti. Astronomové teď ale nečekaně vystopovali ještě vzácnější a ještě hůře představitelnou událost – systém tří supermasivních černých děr, jejichž osudem je srazit se a splynout.
Ryan Pfeifle z americké George Mason University ve Fairfaxu, stát Virginia, a jeho spolupracovníci vlastně původně hledali dvojice splývajících černých děr. Pak ale narazili na podivuhodný galaktický systém SDSS J084905.51+111447.2, který je od nás vzdálený asi miliardu světelných let. Je to zatím nejvěrohodnější známý systém, který zahrnuje tři aktivní supermasivní černé díry ve vzájemném gravitačním objetí. Až splynou, tak to bude pořádná gravitační pecka.
Na tomto objevu se podílela celá řada teleskopů, pozemních i vesmírných. Na počátku byl americký teleskop Sloan Digital Sky Survey (SDSS) v Novém Mexiku, který na svých snímcích velkých úseků oblohy v oblasti viditelného světla zachytil i zmíněný galaktický systém (ve zkrácené verzi SDSS J0849+1114). Pak vstoupila na scénu občanská věda známého projektu Galaxy Zoo. Nadšení lovci galaxií označili tento systém jako srážku galaxií, čímž se stal pro astronomy zajímavějším.
Následně americký vesmírný infrateleskop WISE zjistil, že tento systém intenzivně září v infračervené oblasti, což naznačovalo, že tam je více než jedna aktivní supermasivní černá díra. Pak přišel na řadu pozemní teleskop Large Binocular Telescope (LBT) v Arizoně a americké vesmírné teleskopy Chandra a NuSTAR. Rentgenové observatoře objevily v systému SDSS J0849+1114 rentgenové zdroje, které odpovídají supermasivním černým dírám, a také obrovská oblaka plynu a prachu, která typicky doprovázejí splývání černých děr. Výjimečný objev nakonec potvrdila data z optických teleskopů SDSS a LBT, na nichž jsou zřetelné stopy přítomnosti tří aktivních supermasivních černých děr.
Nutnost zapojení celé řady teleskopů a observatoří ukazuje, proč jsou podobné objevy systémů s více supermasivními černými děrami tak málo známé. Takové systémy totiž bývají obklopené množstvím plynu a prachu, který pohltí většinu jejich záření. Každý z použitých teleskopů či observatoří poskytl vědcům část informace. Když to vše dali dohromady, tak se objevil trojitý systém supermasivních černých děr. Stejný postup přitom bude možné využít i v budoucnu, pro hledání dalších takových systémů.
Jak autoři studie upozorňují, dvojité či trojité systémy supermasivních černých děr jsou sice na obloze v dané chvíli velice výjimečné, ve skutečnosti jsou ale zřejmě relativně běžnou součástí evoluce galaxií. Galaxie, jak známo, to mají rády na divoko. Jejich evoluce postupuje cestou nenasytného kanibalismu, protože galaxie se navzájem lačně požírají. Jenom to probíhá na poněkud odlišné časové škále, než jsme zvyklí.
Video: A Quick Look at Triplet Black Holes
Literatura
NASA Chandra 25. 9. 2019.