Nízké oběžné dráhy kolem Země se nejspíš brzy zaplní malými satelity. Američtí zpravodajci z toho mají špatné spaní, protože by se těchto malých satelitů mohli zmocnit hackeři, ať už státních či nestátních aktérů. Pokud to již neudělali. Proto teď odborníci americké vládní agentury NSA (National Security Agency) testují chování malých satelitů a pustili na ně i umělé inteligence. Snaží se zjistit, jestli už náhodou některé z malých amerických satelitů nejsou pod kontrolou někoho úplně jiného.
Jak uvádí Aaron Ferguson z vedení NSA, malé satelity bývají vypouštěné ve velmi specifické oblasti nízkých oběžných drah Země. Když se takový malý satelit pohybuje někde jinde, tak jde o neobvyklé chování. Může jít o poruchu některého systému anebo třeba právě zásah hackerů, kteří se zmocnili ovládání satelitu. Ferguson a jeho tým se snaží zjistit, jestli je možné poznat podezřelé chování malého satelitu a vytipovat věci, na které by si operátoři těchto satelitů měli dávat pozor.
V rámci svého experimentování Fergusonův tým používá umělou inteligenci. A také zjišťuje, jak je možné hacknout malé satelity, tedy poslat na ně malware, prostřednictvím pozemních stanic, které s těmito satelity komunikují. Takové experimenty jsou rozhodně na místě. Spojené státy, stejně jako další země, plánují vypustit rozsáhlé konstelace malých satelitů, jak pro civilní, tak i pro vojenské účely. Vojáci počítají s tím, že díky těmto satelitům získají nové kanály pro rychlý a rozsáhlý sběr zpravodajských informací a pro komunikaci. Právě kvůli velkému množství dat, které budou těmito satelity protékat, bude velmi komplikované sledovat, jestli se satelitu náhodou nezmocnil nějaký protivník.
Odborníci jsou přesvědčeni, že je zcela možné vést kyberútoky na malé satelity. Satelity i pozemní systémy jsou přitom často velmi zranitelné. Mnoho z nich stále využívá běžné operační systémy, jako Unix či Linux. Hacknutí kontroly satelitu sice není tak snadné, jako někomu nabourat mailovou schránku, ale možné nepochybně je. Ví se, že před rokem 2011 došlo k celkem šesti úspěšným útokům hackerů na satelity NASA. A hackeři napadají i satelity jiných zemí. Například v únoru 1999 se hackeři zmocnili kontroly nad jedním ze satelitů britské konstelace, která se shodou okolností jmenovala SkyNet. Změnili dráhu satelitu a požadovali výpalné. V roce 1998 zase hackeři ovládli americko-německý astronomický satelit ROSAT, namířili jeho solární panely přímo ke Slunci a přetížili bakterie na palubě satelitu, což ho vyřadilo z činnosti.
Jak uvádí Bill Malik ze společnosti Trend Micro, kybernetické hrozby na oběžné dráze stále narůstají. Cena technologií, které hackeři potřebují, klesá a jsou stále dostupnější. A co je podle Malika ještě horší, v současné době nejsou patrné žádné známky toho, že by výrobci a operátoři satelitů významně zlepšovali jejich zabezpečení proti kybernetickým útokům. Řešení těchto problémů, hlavně pokud jde o malé satelity, by podle odborníků mělo spočívat ve vývoji nových typů architektury satelitů a také mnohem větší diverzifikaci satelitů. Pokud budou všechny malé satelity v podstatě stejné, tak budou také mít všechny stejné slabiny, což by mohlo mít devastující následky v podobě masových kybernetických útoků na oběžnou dráhu.
Video: Attack Vectors in Orbit: The Need for IoT and Satellite Security
Literatura
Defense One 20. 9. 2019.