Pokud jde o supermasivní černé díry, tak ty už se skutečně hodně vzpírají naší představivosti. Jsou velmi těžké a zároveň, vzhledem ke své hmotnosti, i docela malé. Nejsou vidět. Jejich nitro zesměšňuje fyzikální zákony v jejich dnešní podobě a možná ukrývá věci, o nichž si nejsme jistí, jestli vůbec existují. Zároveň nás nepřestávají udivovat a stále se o nich dozvídáme něco nového.
Platí to i o naší staré dobré supermasivní černé díře, která se líně povaluje v centru Mléčné dráhy. Podle nejnovějšího objevu se ukazuje, že nejoblíbenější zábavou této černé díry o hmotnosti cca 4 miliony Sluncí je zřejmě vyfukování gigantických a hodně energetických bublin. Takže je to vlastně supermasivní galaktický bublifuk.
Americký vesmírný gamateleskop Fermi před pár lety v Mléčné dráze objevil dvě obrovské protilehlé bubliny řídkého plynu, které vyzařují vysokoenergetické záření. Hlavním podezřelým je v jejich případě právě supermasivní černá díra Mléčné dráhy. Dnes jako známe jako Fermiho bubliny. Jak se ale zdá, nebylo to vše. Mezinárodní tým astronomů nedávno objevil v Mléčné dráze novou dvojici obrovských bublin, které vysílají rádiové záření.
Tyhle nové rádiové bubliny jsou skutečně enormní. Mají tvar podobný přesýpacím hodinám a tyčí se do vzdálenosti stovek světelných let. Jsou jako obři, v porovnání s ostatními strukturami v centrální oblasti. Objevitelé bublin věří, že tyto bubliny nafoukla nějaká nesmírně energetická událost, k níž došlo v oblasti supermasivní černé díry Mléčné dráhy, někdy před pár miliony let.
Jak říká vedoucí výzkumu Ian Heywood z britské University of Oxford, naše supermasivní černá díra je známá tím, že je obvykle velmi tichá a klidná. Někdy se ale krmí okolní hmotou a přitom odpaluje výtrysky energetického záření. Badatelé se domnívají, že právě takové nějaké krmení supermasivního monstra způsobilo nafouknutí zmíněných rádiových bublin. Jisto ale nemají.
Na počátku osmdesátých let astronomové objevili v oblasti centra Mléčné dráhy velké a uspořádané magnetické filamenty. Mají průměr asi jeden světelný rok a táhnou se do vzdálenosti desítek světelných let. Jejich původ ale od té doby zůstává záhadou. Teď se ukazuje, že zřejmě úzce souvisejí právě s nově objevenými rádiovými bublinami. Téměř všechny ze známých magnetických filamentů, kterých je více než stovka, jsou s těmito bublinami v blízkém kontaktu. Podle autorů studie vše nasvědčuje tomu, že energetická událost, která měla na svědomí nafouknutí rádiových bublin, je rovněž zodpovědná za urychlení elektronů, které bylo nezbytné pro vyzařování rádiových vln z magnetických filamentů synchrotronním zářením.
Heywood s kolegy využili k výzkumu radioteleskop MeerKAT, který pracuje na observatoři South African Radio Astronomy Observatory (SARAO), a je v současné době největším vědeckým projektem v celé Africe. MeerKAT detekuje rádiové záření, které prochází hustými oblaky prachu v oblasti centra Mléčné dráhy jako nůž máslem. Viditelné světlo by nemělo sebemenší šanci, takže teleskopy, které pracují v této oblasti elektromagnetického záření, jsou při pozorování centra Mléčné dráhy víceméně k ničemu. Oblast s objevenými bublinami je v dnešní době překrytá rádiovým zářením ze samotného centra Mléčné dráhy a jejich objev byl umožněn unikátními vlastnostmi a polohou radioteleskopu MeerKAT.
Video: Giant balloon-like structures discovered at center of Milky Way
Literatura
University of Oxford 11. 9. 2019, Nature 573: 235–237.