Spojené státy jsou odjakživa neklidným etnickým kotlem, což přináší mnohé pozoruhodné problémy a také předsudky. Například se tam jako na běžícím pásu objevují obvinění o rasově motivované střelbě policistů, která získávají značnou pozornost a vyvolávají bouřlivé reakce, včetně násilných protestů. Teď rasově motivovaná střelba bílých policistů přilákala pozornost vědců. Nejde přitom o nějaké rádobynekorektní blouznění, ale o rozsáhlý výzkum, který publikoval prestižní časopis PNAS.
Joseph Cesario z Michigan State University, David Johnson z University of Maryland, a jejich spolupracovníci detailně analyzovali rasový faktor ve střelbě bílých amerických policistů. Podle nich jde o první takto zaměřenou celonárodní a systematickou studii. Jak to v podobných případech bývá, o rasovém problému v policejních zásazích se hodně mluví, každý má na to názor, ale tvrdá data až doposud chyběla.
Výzkum vychází z databáze, kterou badatelé sestavili ze všech zaznamenaných zásahů amerických policistů se střelbou od roku 2015. Tým kontaktoval všechna policejní oddělení, jejichž zaměstnanci se podíleli na policejní střelbě s fatálními důsledky. Zjišťovali tam rasu, pohlaví a délku služby u policistů, kteří měli se střelbou co do činění. Cesario, Johnson a spol. rovněž využili databáze policejní střelby, které mají dispozici v americkém Washington Postu a britském Guardianu.
Výsledky mluví jasně. Když je řeč o střelbě policistů s fatálními následky, tak v tom rasa nehraje klíčovou roli. Jinými slovy, bílí policisté střílejí po příslušnících menšin stejně, jako třeba černí policisté. Pokud tam je nějaký rasový faktor, tak ten, že černí policisté střílejí častěji černé občany. Nicméně, autoři studie zdůrazňují, že je to kvůli vyššímu počtu policistů černé pleti v oblastech, kde je celkově více černého obyvatelstva. O střelbě rozhoduje spíše intenzita kriminality.
Podle Cesaria, Johnsona a spol. jsou jejich zjištění v podstatě dobrou zprávou. Problém je prý v tom, že volání po větší etnické diverzitě policejního sboru tím pádem problémy se střelbou nevyřeší. O fatálních střelbách policistů ve většině případů nerozhoduje rasa policisty, nýbrž souvislosti zločinu, kvůli němuž ke střelbě došlo. Naprostá většina lidí střelených policisty, 90 až 95 procent, ve skutečnosti aktivně útočila na policisty nebo na jiné lidi. Rovněž asi 90 procent z obětí střelby mělo u sebe zbraň.
Střelby kvůli omylu, kdy zasahující policista třeba zamění mobil za zbraň, jsou sice příšerné, ale podle dostupných dat velmi vzácné. Alarmující bylo, že téměř polovina fatálních případů střelby policistů souvisela s duševními problémy obětí. Buď šlo o „sebevraždu policistou“, kdy oběť na sebe záměrně vyvolá útok policisty anebo šlo o lidi s nebezpečnou duševní poruchou, kteří ohrožovali okolí.
Literatura
Michigan State University 22. 7. 2019, PNAS online 22. 7. 2019.