Napodobeninu tuku olestru lze použít jako ochranný prostředek k vyloučení toxických lipofilních látek, které se ukládají v živočišných tkáních.
Přibližně před pěti lety dvě ženy z Australie trpěly otravou dioxinem. Když jim dali olestru, dioxin z jejich těla se začal vylučovat desetkrát rychleji.
Co je olestra
Olestra je všeobecný název pro hexa- a oktaestery sacharózy firmy Procter & Gamble (obchodní název Olean). Je určená jako náhrada tuku v potravinách, při jejich výrobě a při smažení a pečení. Protože se ani nevstřebává, ani neabsorbuje a prochází tělem nezměněna, snižuje příjem energie z tuků potravin. Celá řada odborníků na výživu olestru doporučuje, protože také snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Americká obdoba našeho ministerstva zemědělství (FDA) na podkladě 100 studií na zvířatech a 98 studií na lidech dalo v lednu 1996 souhlas k použití olestry jako částečné náhražky tuků v některých snackových výrobcích. Na etiketě muselo být uvedeno, že olestra může způsobit žaludeční křeče a průjem. V srpnu 2003, na základě nových poznatků úřad pro potraviny a léčiva FDA rozhodl, že varování o rizikách spotřeby olestry na etiketách již není nutné uvádět.
Olestra a akné
Výzkumníci z Cincinnati School of Medicine, společně s jejich kolegou Trevorem Redgravem z University of Western Australia, zveřejnili výsledky studie ve které po dobu dvou let sledovali pacienty intoxikované PCB. Z jejich pozorování vyplývá, že když postiženým aplikovali olestru, jejich chlorakné, což je akutní forma akné způsobená polychlorovanými bifenyly, zmizela a hladina PCB v jejich tukových tkáních dramaticky klesla.
Ten samý tým pracovníků při svém dalším bádání vnesl světlo i do dalších tajů koloběhu toxických látek v těle. Zejména objasnil vliv diety na uchovávání a redistribuci chlorovaných uhlovodíků, včetně DDT, PCB a dioxinů. Jako nejúčinnější způsob, jak se zbavit zmíněných jedů, se ukazuje kombinovat dietu s konzumací olestry. Dietou je zde míněno opakované omezování kalorického příjmu.
Poznámka k pojmu dioxiny.
Tímto pojmem označujeme skupinu chlorovaných organických sloučenin, které mají podobné vlastnosti. Ze skupiny, která čítá 75 různých chemických látek, je nejtoxičtější 2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin (TCDD), označovaný zkráceně jako dioxin. Vedle dioxinů existují další příbuzné chemické sloučeniny s podobnými účinky na zdraví lidí. Jedná se o polychlorované furany a polychlorované bifenyly (PCB).
Jak je to s tou dietou
Samotná dieta není zrovna to pravé ořechové. Aby nedošlo k nedorozumění v tom, jak opakované hladovění pomáhá zbavovat škodlivin, je třeba se seznámit s pokusy Australana s „typicky“ australským jménem Jandacek. Tento výzkumník podával myším karcinogenní chlorovaný uhlovodík 14C-hexachlorobenzen. Poté co myším naordinoval nízko kalorickou dietu, sledoval jak se měnilo zastoupení této rakovinotvorné látky v různých tkáních těla.
Zjistil, že když týral myši hladem a ony ztrácely na váze, ztrojnásobilo se množství 14C-hexachlorobenzenu v jejich mozku. Poté, co myším dopřál bohatší stravu a ony začaly tloustnout, hladina 14C-hexachlorobenzenu v jejich mozku klesla. Jakmile ale myším znovu nasadil hladovku vše se opakovalo a hladina škodliviny jim v mozku velmi rychle opět stoupla. Tento „jo – jo“ efekt souvisí s odbouráváním tukových zásob v době hladovění a s tím, že zmíněné jedy se v organismu ukládají právě v tukových tkáních.
Redukční dieta + olestra
Další pokus Jandaceka spočíval na již známém střídání týrání hladem, kdy myši hubly s následnými dobami hojnosti kdy naopak přibíraly. Nově ale tentokrát jim obohatil stravu o nucenou konzumaci olestry. Spojením redukční diety s konzumací olestry se mu podařilo vyloučit efekt stěhování se škodlivin z tukových tkání do mozku. Výsledky diety kombinované s olestrou byly překvapující. Dieta omezující kalorický příjem vedla k třicetinásobnému zvýšení vylučování toxického jedu z organismu a díky olestře přitom jeho množství v mozku pokleslo na polovinu.
Toxické látky ukládané v tucích, jako například PCB a dioxiny jsou již globálně rozšířeny. O těchto látkách je známo, že vstupují do potravního řetězce. Prakticky u nás všech lze již zjistit měřitelné hladiny těchto jedů v krvi. Tyto látky se ukládají nejen v naší tukové tkáni, ale i tělech hospodářských a lovných zvířat. Jsou to látky chemicky stabilní a v tkáních zůstávají dlouhou dobu. Z pohledu našeho potravního řetězce se očekává další zhoršování situace. Všechny metody, které budou schopny nás této zátěže zbavit se stávají více než žádoucí.
Olestra není jen procházkou růžovou zahradou
Pro ty, kteří podlehnou reklamě na „fantastický“ tuk po kterém se netloustne, a nebo ti, kteří si myslí že je třeba začít s prevencí před PCB bez jakýchkoli konzultací, tak pro ty tu máme jedno upozornění. To co oceňujeme na olestře v případě otravy dioxiny, že totiž ve střevech absorbuje do sebe látky, které jsou rozpustné v tucích, tak právě to se v případě jiných látek našemu tělu nemusí zrovna hodit. Týká se to například vitamínů rozpustných v tucích. Zejména vitamínů A, E a karotenoidů. Protože olestra nedělá rozdíl mezi vitamínem a dioxinem, odchází spolu s ní ve stolici i látky tělu potřebné. Přinejmenším zmíněné vitamíny je proto vhodné podávat v nadbytku. Zřejmě i z těchto důvodů není olestra dosud povolena ve Velké Británii, Austrálii a na Novém Zélandu.
Hlavní pramen:
American Journal of Physiology-Gastrointestinal and Liver Physiology