Náš Měsíc je výjimečnou oběžnicí. Máme spoustu důvodů být na něj pyšní. Přesto se ale může stát, že Měsíc nebude Zemi obíhat věčně. Mohl by se vysmeknout z gravitace Země a stát se samostatným tělesem, které bude obíhat po své vlastní dráze kolem Slunce.
Mario Sucerquia z kolumbijské Universidad de Antioquia a jeho kolegové takové měsíce považují za nový typ těles, které se podle nich mohou běžně vyskytovat v planetárních soustavách. Přezdívají jim pěkně chytlavě plunety (anglicky „ploon“). Plunety, které by původně vznikly na oběžných drahách kolem planet, a pak svou planety opustily, by mohly vysvětlit hned několik vesmírných záhad.
Sucerquia a jeho tým modelovali chování velkých exoměsíců, které by podle našich předpokladů měly vznikat u plynných obrů. Z jejich modelů vyplývá, že takové exoměsíce mohou být vypuzeny z oběžné dráhy planety. Asi polovina z takto osiřelých měsíců podle Sucerquii a spol. přežije samotné vypuzení od planety, aniž by se srazily s planetami či s hvězdou příslušného systému. Přeživší měsíce se pak stávají plunetami, které obíhají kolem hvězdy. Jejich oběžné dráhy by ale měly být spíše výrazně excentrické, čili výstředné, podobné oběžné dráze našeho Pluta.
Plunety by mohly vysvětlit některá vesmírná tajemství, jimž jsme doposud nepřišli na kloub. Jedním z nich je například to, že už máme přes 4 tisíce potvrzených exoplanet, a zároveň ani jediný spolehlivě známý exoměsíc. Nedostatek pozorovaných měsíců je zvláště markantní u takzvaných horkých jupiterů, tedy plynných obrů, které obíhají v těsné blízkosti své hvězdy.
Horké jupitery je relativně snadné vystopovat, takže jich dnes známé slušné množství. Podle modelů by měly mít hojnost exoměsíců. Astronomové ale zatím u horkých jupiterů navzdory velkému úsilí ještě žádný exoměsíc neobjevili. Řada odborníků se domnívá, že horké jupitery vznikají ve větších vzdálenostech od hvězdy a pak se přesunou směrem ke hvězdě. Sucerquia a spol. se domnívají, že horké jupitery během takového přesunu mohou asi v polovině případů přijít o své měsíce. Z nich by se pak mohly stávat plunety. Podle Sucerquieho týmu by plunety mohly vysvětlit i záhadné blikání Tabbyiny hvězdy, známé též jako KIC-8462852.
Plunety jsou zatím jen hypotetické. Vypadají ale slibně. Pokud bude prokázána jejich existence, tak by se mohly stát významnou součástí skládačky planetárních systémů. Nalezení plunet by podle Sucerquii mohla komplikovat jejich krátká životnost. Máme prý ale reálnou šanci, že bychom nějaké plunety mohli v dohledné době objevit.
Literatura
Macquarie University 12. 7. 2019, arXiv:1906.11400.