V duchu hesla „tonoucí se stébla chytá“ jsme požádali Zdeňka Kratochvíla, znalce antické mytologie, jestli by o někom nevěděl, případně jak se takové prosby pronášely a jak to odříkat, aby vše bylo formálně v pořádku, dostatečně pokorné, aby to fungovalo alespoň tak, jako tomu bylo v době rozkvětu naší civilizace.
Odpověď přišla obratem. Lze ji považovat za návod pro všechny majitele noťasů s obdobnými neduhy, a tak ji dáváme k použití pod licencí CC BY-SA 3.0.
Posílám určení patřičného řeckého božstva:
Jednoznačně Hermés. Je to jeho rajón se vším všudy (rozhraní nezjevnosti a zjevnosti, ravionality a kouzel), navíc mu na rozdíl od třeba Apollóna nevadí ani nějaká ta sporsťárna nebo rituální nečistota.
Modlitba nemusí být nutně rituální, stačívalo i pouhé zvolání "Jak ta ztracená ovce!". Nebo: "To radši krást kozy!"
Příkladem rituální modlitby je Homérský hymnus na Herma, což je snad nejveseljší náboženský text.
V českém prostředí bývala proti např. chybovým hlášením používaná spíše střelná modlitba, kterou (u Ladislava Klímy) hraběti Sternenhochovi prodala věštkyně Baláczyová (pokud moc nekomolím její jméno): "Strašidlo, do prdele mi skoč!"
Vzpomněl jsem si na ni, už když jsem viděl ten článek o teleportaci v diamantu. Ona totiž předtím knížeti prodala Podex Romanus, teda prázdný oříšek, v němž byly krom jiného taky slzy diamantu, ale rozpuštěné v paprscích planety Aldebarán, takže nebyly vidět. Tím se ovšem nechci slovutných teleporťáků dotknout.
Zdeněk
Další obrázky Herma si lze prohlédnout ve fotogalerii ZDE a ZDE.
------------------------------------------- Poznámka: Podle religionistů je Hermés typický trixter. |