Už jsem toho měl dost, tak jsem si otevřel knihu ZÁVLAHA PŮDY od prof. Jůvy, kterou vydalo SZN Praha, pozor, v roce 1959. Tak tedy, jak dlouho již můžeme něco vědět o suchu agronomickém?

 

Prof. Jůva píše “Celkově posuzováno, jsou v našem státě vymezeny suché oblasti zhruba izohyetami 500-550 mm a zahrnují úrodné polohy a polohy v dešťovém stínu. V českých zemích je to zejména Poohří, střední Polabí, střední a dolní Povltaví a povodí Berounky, dále jihomoravské oblasti v úvalu Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském“. Tedy žádná moc velká změna od současného stavu.

Pozornost pan profesor věnuje i časovému výskytu sucha. Cituje Augustina, 1894, „který zjistil podle starých zápisů, že v období 962-1893, tedy za 931 let, bylo celkově 96 let velmi až katastrofálně suchých, tj. průměrně každý desátý rok. Menší sucha, často několikaletá, se však vyskytovala mnohem častěji, neboť v období 1805-93tedy v 89 letech, bylo vláhově normálních let pouze 22, mokrých 33 a suchých 34, tj. 38% neboli průměrně každý třetí rok“. Tyto údaje se budou velmi pravděpodobně dosti shodovati s údaji prof. Brázdila.

Prof. Jůva dokumentuje, že „dle Minářovy průměrné vláhové jistoty, je četnost suchých let v našich nejsušších oblastech vyšší jak 50% a konstatuje, že z uvedeného je zřejmo, že v našem státě jsou závlahy velmi potřebné, ba v některých krajích velmi nutné“. Kdo se pohyboval celý život v terénu, kdo měl blízko k vodě, tak toto vždy mohl intuitivně chápat. Kdo „sucho“ měl jako obor studia, ten se nedivil.

V našem státě, jak píše prof. Jůva, „byly zahájeny první rozsáhlejší závlahové stavby v roce 1875 v údolí řeky Úpy u České Skalice z iniciativy malých a středních rolníků, kteří se dobrovolně spojili ve vodní družstvo. Šlo o závlahu luk postupně na území ca 800 ha, přičemž byla upravena řeka Úpa v délce 19,7 km a dílem i Labe v délce 1,8 km na ochranu luk před záplavami ve vegetační době. Závlahové úpravy byly provedeny pod vedením C. Boudy a M. Valentina na tehdejší poměry velmi dokonale, s odběrem vody z řeky Úpy vzduté jezem a rozvodem vody soustavou hřbetinového přeronu.

Další luční závlahy byly na území 1007 ha provedeny v letech 1905-12 v údolí řeky Metuje, jenž byla zregulována v dílce 17 km mezi Krčínem a Josefovem. Voda byla odebírána z řeky hradlovým jezem a rozvedena kanálovou sítí o celkové délce 111 km. Zavlažovalo se přímým přeronem ze závlahových kanálů“. „Postupně pak byly zakládány luční a částečně i polní závlahy v jiných našich krajích, v Polabí u Hradce Králové a Pardubic, v údolí Cidliny u Žiželic, a Poděbrad., na Loučné, Úhlavě, na Moravě na Třebůvce a Jevíčce v severní části Malé Hané a zvláště pak v údolí Moravy“.

 

„Na Labi bylo připraveno k stavbě asi 1 600 ha závlah u Dvora Králové a projektováno dalších 6 850 ha závlah v okolí Pardubic, Kolína, Nymburka a Brandýsa n. L. Do roku 1939 dosáhla zavlažovaná plocha 18 000 ha, nejvíce v povodí Labe a Moravy. V roce 1950 bylo zavlažováno 28 370 ha, z toho 6 950 ha postřikem na 21 420 ha jinými způsoby. Podle Státního vodohospodářského plánu (1950) jsme byli v provádění závlah zcela na počátku. Prof. Jůva píše, že pro provádění všech závlahových i jiných hydromelioračních staveb v našem státě je odborným podkladem Státní vodohospodářský plán, který je zpracován písemně, graficky a mapově jako souborný návrh na optimální využití ovzdušné, povrchové, půdní i podzemní vody pro hospodářské, sociální, kulturní i branné potřeby státu“.

A vracím se k otázkám na samém začátku, proč zemědělci upozorňují na sucho agronomické a klimatologové radí, jak mají zemědělci hospodařit? Nezaspal někdo? To, že sucho agronomické nespadlo z nebe najednou, že tu je již od doby, kdy zemědělci začali na polích hospodařit, by mohl vědět každý zemědělec. A ten, kdo studoval nenáviděný a zatracovaný obor meliorace (vědní obor o zlepšování půdních podmínek pro rostlinnou výrobu) a absolvoval předmět Závlahy půdy, to ví zcela dobře. A jestli někdo nezaspal? Na to si může každý odpovědět sám, je to dost výbušné téma.