Jednou ze studií, která na problém medicínských omylů upozornila, provedl před časem tým vědců Vinayema Prasadema z National Cancer Institute v Bethesdě. Prověřil tehdy články publikované v časopise New England Journal of Medicine za uplynulých deset let a odhalili v nich celou řadu postupů a praktik, která se správnou péčí o pacienta moc společného neměly. Problém byl v tom, že šlo o v doporučování léčby praxi, která se tím v dobré víře řídila. Nicméně pacientům deklarovaný větší užitek než léčba, kterou měla nahradit, jim přinést nemohla a nepřinášela. S odstupem času si na další zavedené nevhodné postupy posvítila Diana Herrera-Perez z univerzity v Oregonu. Zatímco její předchůdci z Marylandu upozornili před šesti lety na 146 případů, tentokrát už je to trojnásobek.
Pro tyto „otočky na obrtlíku“, nebo chcete-li „zvraty“, respektive politicky korektně „nezdary“, se v anglicky psané odborné literatuře ujalo označení „medical reversals“. Odhalují se pomocí randomizovaných kontrolovaných studií („RCTs“ studií). Ty si kladou za cíl eliminovat zkreslení, k němuž by mohlo při testování nových léčebných praktik dojít. Eliminace těchto lapsů, ať už vědomých, nebo nevědomých, není jednoduché a proto je potřeba odhalovat, jak je vůbec možné, že k takovým případům dochází. Podle vědců je to tím, že i když tzv. „ Cochrane Reviews“, které se považují za důkaz funkčnosti nové lékařské praktiky, takovým, nebo obdobným procesem buďto navrhovaná léčba neprošla, a pokud prošla, kámen úrazu byl v tom, že i prověření léčebné metody Cochranovou recenzí se spokojuje s porovnáváním výsledků nového postupu jen s „jednou praxí“.
Není divu, že provalování blamáží s neúčinnou léčbou vedlo ke vzniku iniciativy „Choosing Wisely“. Tu lze přeložit jako „Chovej se moudře“, případně „Nenech se napálit“. Nejde v ní jen odhalování zcela nefunkční léčby, ale iniciativa má širší cíle. Například obhospodařování seznamu lékařských postupů, které mají nízkou hodnotu (malé léčebné efekty). Jde o dobrý úmysl, ale úskalí této iniciativy je v tom, že spoléhá na hlášení lékařů. Když to z parafrázujeme, tak kdo z nich na sebe bude ochoten bonzovat, že léčil nevhodně.
Herrera-Perezová, první autorka studie, o níž je tento článek, přesto spatřuje v této iniciativě přínos a doufá v nějaké její smysluplné uvedení v život. Měla by se v její vizi stát jakýmsi návodem pro kliniky, které by se o své klienty mohly starat efektivněji a hospodárněji, ať už vzhledem ke státní kase, nebo té klientovy a pochopitelně i zmírňovat jeho zbytečně podstupované zákroky a utrpení. Nejspíš ví, o čem mluví, protože její tým prověřil zmíněné „RCT“ studie publikovaných za více než 15 let ve třech předních lékařských časopisech: Journal of American Medical Association, Lancet a New England Journal of Medicine.
Na třech tisících publikací se jejímu týmu podařilo přijít na 396 případů, mírně řečeno přehmatů. U většiny z nich došlo na pacientech v zemích s vysokými příjmy (92 %). V tom netřeba hledat nějaký zlý úmysl, na vině je prostě jen to, že většina studií se provádí v tomto prostředí. 8 % se týkalo zemí a oblastí s nízkým příjmem na hlavu, kam autoři zahrnuli i Čínu, Indii, Malajsii a Etiopii.
Čeho že se nevhodná, či zbytečná léčba a praktiky týkaly? Nejčastěji byly léčby spojené s kardiovaskulárním onemocněním (20 %), následovala léčba prováděná v pravomoci zdravotních středisek a prevence (12 %). Na své si „přišli“ i pacienti ocitnuvší se v kritických situacích, například na jednotkách intenzivní péče. I tam se v 11 % léčilo nevhodně uplatňováním metod údajně "prověřených" a doporučovaných výzkumem.
Z hlediska typu intervence šlo nejčastěji o medikaci (33 %), následovaly léčebné postupy (20 %). Poněkud paradoxně, nejméně přehmatů se dělo v rámci aplikace vitamínů a potravních doplňků (13 %).
Autoři upozorňují, že jejich zjištění nezahrnuje všechny lékařské obory, neboť kapacitně byli schopni zvládnout jen tři z všeobecně zaměřených lékařských periodik. U specializovaných oborů může být situace poněkud jiná.
Že výsledky studie, které nyní zveřejnil časopis eLIFE, budí rozpaky, nepřekvapuje. Jednak proto, že jako zdroj dat využili časopisy považované za ty nejprestižnější. A pak také proto, že jakmile se nějaká neefektivní léčba zavede do praxe, je obtížné přesvědčit praktiky, aby se svých „osvědčených zvyklostí“ vzdali. Asi nelze než s autory souhlasit, že jedinou efektivní cestou, jak omezit široce uplatňované omyly medicíny, je zabránit jejich rozšíření. Zda jejich odhalení povede ke zpřísnění podmínek pro zavádění a doporučování nových léčebných metod, nebo k vytvoření seznamu neefektivních postupů a medikací, ukáže až budoucnost.
Literatura
Diana Herrera-Perez et al.: A comprehensive review of randomized clinical trials in three medical journals reveals 396 medical reversals, eLife (2019). DOI: 10.7554/eLife.45183