Jméno tohoto velkého pozdně jurského sauropoda lze skutečně přeložit přibližně jako „ještěr s dutinami/komorami“. Nikoliv proto, že jeho lebka vykazuje nad nasální částí přítomnost výrazného oblouku, kterým se kamarasauři odlišují od většiny svých sauropodích současníků. Důvodem je přítomnost velkých dutin v obratlích tohoto dinosaura. Kamarasaurus byl vědou rozeznán v době slavných Válek o kosti, formálně byl popsán paleontologem Edwardem D. Copem v roce 1877.[1] První fosilie tohoto obřího dinosaura v podobě izolovaných obratlů objevil amatérský geolog a sběratel zkamenělin Oramel W. Lucas již dříve ve stejném roce na území Colorada. Typovým a zároveň největším druhem tohoto rodu je Camarasaurus supremus, ve stejném roce byl popsán ještě druh C. grandis. Třetí rozeznávaný druh C. lentus popsal největší Copeův rival Othniel C. Marsh v roce 1889.[2] Zajímavé je, že první nákres kompletní kostry sauropodního dinosaura vytvořil jistý John A. Ryder již roku 1877 právě na základě objevu fosilií druhu C. supremus. Přesto trvalo ještě několik desetiletí, než byla zdokumentována kompletní kostra tohoto sauropoda. V roce 1925 ji popsal paleontolog Charles W. Gilmore, měl však k dispozici juvenilní exemplář, proto udávané rozměry značně podhodnotily skutečnou velikost těchto jurských býložravců ze souvrství Morrison. Kamarasauři žili v období svrchní jury (konkrétně v období geologických věků kimmeridž až tithon), zhruba před 155 až 145 miliony let. Jejich fosilie jsou dnes známé z území amerických států Colorado, Utah a Montana, je ale možné, že původní zeměpisné rozšíření kamarasaurů bylo ještě podstatně větší.[3] Jak bývá u dlouhodobě známých taxonů časté, i fosilie těchto dinosaurů byly v průběhu doby pojmenovávány dnes již neplatnými nebo neodpovídajícími jmény, jako jsou Caulodon, Morosaurus či Uintasaurus.[4] Ačkoliv se kamarasaurus nikdy nestal tak populárním druhem jurského sauropoda jako jeho vzdálení příbuzní rodů Brachiosaurus, Diplodocus nebo Apatosaurus, patří i tak k poměrně známým zástupcům dinosauří megafauny severoamerické pozdní jury. A není rozhodně divu.
Kamarasauři jsou totiž velmi zajímaví sauropodi. Největší jedinci druhu C. supremus dosahovali značných rozměrů (délka je odhadována asi na 23 metrů a hmotnost až na 47 000 kg)[5], tím by ale ještě nijak výrazně neohromili. Zajímavé jsou nicméně i další jejich anatomické znaky, například až 19 centimetrů dlouhé zuby dlátovitého tvaru, které dinosauři vyměňovali v průměru jednou za 62 dní. Jejich rozborem vědci určili, že kamarasauři pravidelně migrovali na dlouhé vzdálenosti několika stovek kilometrů. Bylo také zjištěno, že tito obři se pohybovali ve stádech, a to nejspíš včetně malých mláďat i dospívajících jedinců. Fosilní hnízdiště kamarasaurů však prozradila, že ani tito sauropodi se o svá vylíhnutá mláďata nestarali a k jejich zapojení do skupin tak docházelo až postupně. U jednoho exempláře kamarasaura (CM 36664) bylo histologickým výzkumem dlouhých kostí stanoveno, že vážil asi 14,25 tuny a své plné velikosti dorostl ve 20 letech věku. Dožil se přitom asi 26 let.[6] Jiný vědecký výzkum si dokonce posvítil na zubní sklovinu kamarasaurů i jiných sauropodů a rozborem izotopů chemických prvků ve fosilii určil, že jejich tělesná teplota činila v průměru 32,4 až 36,9 °C, což je srovnatelné se současnými savci![7] Objevená poškození a poranění na kostech některých kamarasaurů nasvědčují vcelku očekávatelné skutečnosti, že jejich nejaktivnějším predátorem byl velký teropod druhu Allosaurus fragilis. Rýhy po zubech těchto velkých teropodů byly objeveny například na pánevních kostech a na pažní kosti dvou jedinců z Utahu.[8] Dalšími dinosaury, sdílejícími ekosystémy s kamarasaurem, byli zejména další obří sauropodi rodů Apatosaurus a Diplodocus, teropodi Torvosaurus, Ceratosaurus a Marshosaurus a dále ptakopánví dinosauři Stegosaurus, Dryosaurus, Camptosaurus i jiní.[9] V poměrně suché krajině převažovala nízko rostoucí vegetace složená z kapradin, mechorostů a přesliček, stejně jako místy se vyskytujících lesíků stromových kapradin a různých forem jehličnanů. Jedním z nejzajímavějších “pohyblivých kopců“ v této dávné krajině byl přitom právě „ještěr s dutinami“.
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz
Short Summary in English: Camarasaurus was a genus of very large herbivorous sauropod dinosaurs. It lived during the Late Jurassic Epoch, about 150 million years ago, in what is now Colorado and Utah in the US. Largest individuals of this genus were about 23 meters long and perhaps up to 47 tonnes.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Camarasaurus
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38697
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_c/camarasaurus.php
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/c/camarasaurus.html
https://www.dinochecker.com/dinosaurs/CAMARASAURUS
https://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2013/06/camarasaurus-prehistoric-animal-of-week.html
———
[1] Cope, E. D. (1877a). „On a gigantic saurian from the Dakota eopoc of Colorado“. Palaeontological Bulletin (25): 5–10.
[2] Marsh, O. C. (1889). „Comparison of the principal forms of the Dinosauria of Europe and America“. American Journal of Science. 3rd series. 37 (220): 323–330. doi: 10.2475/ajs.s3-37.220.323
[3] D. Cary Woodruff and John R. Foster (2017). The first specimen of Camarasaurus (Dinosauria: Sauropoda) from Montana: The northernmost occurrence of the genus. PLoS ONE 12(5): e0177423. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0177423
[4] Holland, W. J. (1924). „Description of the Type of Uintasaurus douglassiHOLLAND“. Annals of the Carnegie Museum. 15 (2–3): 119–138.
[5] Foster, John (2007). Jurassic West: The Dinosaurs of the Morrison Formation and Their World. Indiana University Press. pp. 201, 248. ISBN 978-0-253-34870-8.
[6] Griebeler, E. M.; Klein, N.; Sander, P. M. (2013). „Aging, Maturation and Growth of Sauropodomorph Dinosaurs as Deduced from Growth Curves Using Long Bone Histological Data: An Assessment of Methodological Constraints and Solutions“. PLoS ONE. 8 (6): e67012. doi: 10.1371/journal.pone.0067012
[7] Eagle, R. A.; et al. (2011). „Dinosaur Body Temperatures Determined from Isotopic (13C-18O) Ordering in Fossil Biominerals“. Science. 333 (6041): 443–445. doi:
[8] Mcwhinney, Lorrie & Carpenter, Kenneth & Rothschild, Bruce. (2001). Dinosaurian Humeral Periostitis: A Case of a Juxtacortical Lesion in the Fossil Record. Mesozoic Vertebrate Life, Chapter: 25, Publisher: Indiana University Press, Editors: Darren Tanke and Kenneth Carpenter, pp. 364-377
[9] Dodson, Peter; Behrensmeyer, A. K.; Bakker, Robert T.; McIntosh, John S. (1980). „Taphonomy and paleoecology of the dinosaur beds of the Jurassic Morrison Formation“. Paleobiology. 6 (2): 208–232. doi: 10.1017/S0094837300025768