Galaxie bez temné hmoty, to je galaktický oxymoron. Nesmysl, který vymyká všem soudobým teoriím, fyzice i zásadám slušného chování. Bez temné hmoty si dnes vědci nedovedou představit, jak by vůbec galaxie mohla vzniknout. Tahle záhadná substance je totiž nutná ke kolapsu mračen plynu, aby se mohly zrodit hvězdy. Jenomže, vesmír je nevyzpytatelný. V roce 2018 najednou vypukla panika kolem galaxie NGC1052-DF2, která podle tehdejších pozorování postrádala jakoukoliv temnou hmotu.
Byla to záhada, která astrofyzikům nedala spát. A teď je už nejspíš po všem. Tým badatelů Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC) to všechno vyřešil. Pustili se do galaxie NGC1052-DF2 ze všech sil. Problém byl podle nich především v údajné vzdálenosti této galaxie, protože všechny parametry galaxie NGC1052-DF2, které se vztahují ke vzdálenosti, byly na první pohled nenormální.
Ignacio Trujillo a jeho kolegové použili pět nezávislých metod pro odhad vzdálenosti objektu ve vesmíru a zjistili, že všechny postupy vedou k jedinému závěru. Dotyčná galaxie je ve skutečnosti mnohem blíže, než udával výzkum z loňského roku. Výzkumný tehdy počítal s tím, že galaxie NGC1052-DF2 je vzdálená asi 64 milionů světelných let. Jenomže Trujillův tým dospěl k tomu, že je to jen asi 42 milionů světelných let.
Výrazně menší vzdálenost galaxie NGC1052-DF2 zcela změnila situaci. Parametry galaxie, které jsou odvozené z její vzdálenosti, rázem poskočily do normálních hodnot. Dotyčná galaxie teď nijak nápadně nevybočuje z rámce galaxií s podobnými vlastnostmi.
Asi nejvýznamnější zjištění Trujilla a spol., k němuž dospěli díky novému odhadu vzdálenosti galaxie, se týká její hmotnosti. Celková hmota galaxie NGC1052-DF2 teď činí zhruba polovinu předchozího odhadu, zatímco celková hmotnost hvězd v této galaxii je asi jenom čtvrtina tehdy odhadované hodnoty. Z toho vyplývá, že podstatnou část hmoty galaxie musí tvořit temná hmota. Žádná záhada se tedy nekoná.
Celý příběh galaxie NGC1052-DF2 ukazuje, jak je nesmírně důležité je správně měřit vzdálenosti v hlubokém vesmíru. Zároveň se ale potvrzuje, že právě měření vesmírných vzdáleností je jednou z nejobtížnějších záležitostí v astrofyzice. Vědci na tom neustále pracují a snaží se zpřesňovat stávající měření i vylepšovat dosavadní postupy.
Literatura
Instituto de Astrofísica de Canarias 6. 6. 2019, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society 486: 1192–1219.