Před sto lety se svět ještě vzpamatovával z hrůz první světové války, ale paleontologové již naplno pracovali a v roce 1919 spatřil světlo světa vědecký popis dvou nových rodů a druhů neptačích druhohorních dinosaurů. Kromě dnes již neplatného rodu „Uintasaurus“, který je nejspíš mladším synonymem rodu Camarasaurus (pozdně jurského severoamerického sauropodního dinosaura)[1], to byly dva nesourodé dinosauří taxony, výrazně oddělené v prostoru i čase. Zatímco jeden žil na konci jury (před víc než 150 miliony let) na území současné východní Afriky, druhý obýval přibližně o 75 milionů let později západ Severní Ameriky. Podívejme se tedy na tyto letošní stoleté „jubilanty“ blíže. Prvním z nich byl malý ornitopod druhu Dysalotosaurus lettowvorbecki, formálně popsaný německým paleontologem Hansem Virchowem na počest německého koloniálního důstojníka Paula von Lettow-Vorbecka (1870 – 1964). I tento dinosaurus byl totiž objeven na území někdejší Německé Východní Afriky, dnešní Tanzanie. Malý ornitopod byl součástí dinosauří fauny ekosystémů souvrství Tendaguru, žil tedy v období svrchní jury (geologický věk kimmeridž až tithon) zhruba před 152 až 151 miliony let. Virchow formálně popsal typový a jediný známý druh D. lettowvorbecki v roce 1919 a po dlouhou dobu pak byl tento taxon označován za synonymum severoamerického rodu Dryosaurus, tato představa však byla později překonána.[2] Zajímavé vědecké výzkumy fosilií dysalotosaura z let 2011 a 2012 přinesly množství pozoruhodných informací. Ukázaly například, že tento dinosaurus mohl trpět virovou infekcí kosti podobnou Pagetově chorobě, což by znamenalo nejstarší doložitelný případ virové infekce ve fosilním záznamu.[3] Dále bylo prokázáno, že tento dinosaurus byl zřejmě od vylíhnutí samostatný, neprocházel rovnoměrným růstem a etapy maximálních růstových spurtů měl podobné těm, které byly zjištěny u velkých klokanů.[4] Dysalotosauři byli dlouzí asi 2,5 až 3 metry[5] a jejich hmotnost činila zhruba 80 kilogramů[6]. Pohlavní dospělosti dosahovali tito dinosauři asi ve věku deseti let.
Druhý dinosaurus, formálně popsaný roku 1919, žil na území kanadské provincie Alberty v období pozdní křídy (geologický věk kampán, asi před 76 miliony let). Holotyp s označením CMN 2759 byl objeveny v sedimentech souvrství Dinosaur Park (tak se ovšem jmenuje až dnes) a světu jej představil americký paleontolog Lawrence Lambe.[7] Druh Panoplosaurus mirus byl zástupcem nodosauridů, tedy obrněných dinosaurů s tělesným pancířem, tvořeným kostními destičkami v kůži. Ze hřbetu mu vyčnívaly výrazné bodce, které mohly sloužit při obraně. Patřil k poměrně velkým ankylosaurům, podle většiny kvalifikovaných odhadů dosahoval délky 5 až 7 metrů[8], výšky hřbetu kolem 2 metrů a hmotnosti až přes 1500 kilogramů[9]. Byl tedy dostatečně velký na to, aby díky svému brnění odolal i útokům značně velkých tyranosauridů, jako byl například Daspletosaurus torosus nebo Gorgosaurus libratus. Panoplosauři byli součástí nesmírně bohatého a z hlediska výskytu dinosaurů druhově rozmanitého ekosystému, z nějž bylo až dosud popsáno asi 40 různých druhů, žijících v časovém rozpětí pouhého jednoho milionu let (stáří sedimentů v tomto souvrství je datováno asi na 76,9 až 75,8 milionu let před současností).[10] Bylo objeveno několik neúplně zachovaných fosilních jedinců panoplosaura, včetně poměrně kompletní lebky. Ta umožnila výzkum nosních cest, jakýchsi spletitých chodbiček, kterými u živého dinosaura proudil vzduch. Není jisté, zda díky nim mohl panoplosaurus vydávat například hlasité zvuky, nepochybně ale měly úlohu při termoregulaci. Podle jedné vědecké studie z loňského roku totiž byly tyto anatomické prvky natolik efektivní, že ušetřily dinosaurovi v průběhu vydechování asi 65 % tepla a vlhkosti v prostoru jeho nozder.[11] Co tedy k oběma dinosauřím „oslavencům“ dodat závěrem? I když dysalotosaurus a panoplosaurus patří do jiné skupiny dinosaurů a žili na jiném místě i v jiném čase, paleontologický výzkum je už navždy spojil díky tomu, že byli světu představeni právě před stoletím.
Napsáno pro DinosauruBlog a Osel.cz.
Short Summary in English: Panoplosaurus was a genus of nodosaurid ankylosaur dinosaur. It was one of the last known nodosaurids, living during the Late Cretaceous (Campanian) in what is now Alberta (Canada). It lived about 76 million years ago and was up to 7 metres long.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Dysalotosaurus
https://en.wikipedia.org/wiki/Panoplosaurus
https://dinosaurpictures.org/Dysalotosaurus-pictures
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/p/panoplosaurus.html
https://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=52788
https://fossilworks.org/?a=taxonInfo&taxon_no=56514
———
[1] Holland, W. J. (1924). „Description of the Type of Uintasaurus douglassiHOLLAND“. Annals of the Carnegie Museum. 15 (2–3): 119–138.
[2] Virchow, H. (1919). „Atlas und Epistropheus bei den Schildkröten [Atlas and axis in the turtles] „. Sitzungsberichte der Gesellschaft Naturforschender Freunde zu Berlin 1919(8): 303-332.
[3] Witzmann, F.; et al. (2011). „Paget disease of bone in a Jurassic dinosaur“. Current Biology. 21 (17): R647-8. doi: 10.1016/j.cub.2011.08.006
[4] Hübner T. R. (2012). Laudet V (ed.). „Bone histology in Dysalotosaurus lettowvorbecki (Ornithischia: Iguanodontia)–variation, growth, and implications“. PLOS One. 7 (1): e29958. doi: 10.1371/journal.pone.0029958
[5] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 43). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
[6] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 283
[7] Lambe, L. M. (1919). „Description of a new genus and species (Panoplosaurus mirus) of an armoured dinosaur from the Belly River Beds of Alberta„. Transactions of the Royal Society of Canada, series 3 13: 39-50.
[8] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 40). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
[9] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 237-238
[10] Fowler, D. (2017). A new correlation of the Cretaceous formations of the Western Interior of the United States, I: Santonian-Maastrichtian formations and dinosaur biostratigraphy. Peer J Preprints. 5: e2554v2. doi: https://peerj.com/preprints/2554/
[11] Jason M. Bourke, Wm. Ruger Porter & Lawrence M. Witmer (2018). Convoluted nasal passages function as efficient heat exchangers in ankylosaurs (Dinosauria: Ornithischia: Thyreophora). PLoS ONE 13(12): e0207381. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0207381