Jen výjimečně píšu články založené na jediné ilustraci, dnes ale udělám další výjimku. Na internetu jsem totiž náhodou narazil na atraktivní obrázek ornitopoda druhu Thescelosaurus neglectus, který právě vylezl ze své podzemní nory do post-apokalyptického světa nejranějšího paleocénu (viz první obrázek u článku). Objevil se tedy ve světě před krátkou dobou proměněném a zdevastovaném katastrofou K-Pg (hromadným vymíráním druhů na přelomu křídy a paleogénu), která před 66,0 miliony let zcela změnila směr vývoje evolučně vyspělých obratlovců a smetla z povrchu zemského dosud zcela dominantní neptačí dinosaury.[1] Thescelosaurus na území dnešního amerického západu přežil pouze díky tomu, že se dokázal včas ukrýt pod zem do své nory, kde přečkal nejhorší vlnu destrukce v podobě smrtícího termálního pulzu a infračervené radiace. Tyto vlny zkázy zabíjely v této části světa všechny živočichy, kteří se nedokázali schovat na dobu několika kritických minut až hodin pod hladinu vody, do jeskyní nebo právě do podzemních doupat.[2]Destruktivní energie, uvolněná několik tisíc kilometrů vzdáleným dopadem mimozemského tělesa Chicxulub zvýšila i v této oblasti teplotu vzduchu o několik desítek až možná několik málo stovek stupňů Celsia a zažehla tak rozsáhlé lesní požáry. Žádný tvor vážící víc než zhruba 25 kilogramů nemohl takovou katastrofu přežít.[3] Několik metráků vážící thescelosaurus je tedy jedním z mála velkých tvorů, kteří jsou v řádů dnů až týdnů po dopadu stále ještě naživu. I jeho však čeká v tomto zdevastovaném ekosystému plném toxických výparů a ohořelé či zuhelnatělé rostlinné hmoty smutný osud v podobě postupné smrti vyhladověním nebo ještě rychleji účinkující otravou. Otázkou však zůstává, zda byl takový hypotetický scénář možný. Opravdu se thescelosauři dokázali „zahrabat“ pod zem? A žili skutečně ještě v době dopadu planetky Chicxulub do oblasti budoucího Mexického zálivu?
Odpověď je kupodivu v obou případech kladná. Rod Thescelosaurus, od nějž již známe tři pravděpodobně platné druhy, byl poměrně blízce příbuzný druhu Oryctodromeus cubicularis.[4] Tento rod žil rovněž v Montaně, ale mnohem dříve, již v období geologického věku cenoman (asi před 95 miliony let). Oryktodromeus byl malý býložravý ornitopod, jeho dospělá délka dosahovala asi 2,1 metru a hmotnost kolem 30 kilogramů. Dvě mláďata, jejichž fosilní kostry byly objeveny ve výplni sedimentu, představující původní noru, byla dlouhá asi 1,3 metru. Vědci předpokládají, že trojice dinosaurů tvořila příbuzenskou skupinu, která ve své podzemní noře žila. Oryctodromeus měl na kostech předních končetin a na lopatkových pletencích zesílené úpony pro svaly, které mohly pomáhat při hrabání zeminy. Další adaptace vhodné pro hrabavý způsob života vykazoval také na kostech pánve, ocasu a na čelistech.[5] Podobná přizpůsobení pak nacházíme i u některých dalších ornitopodů, jako byl pozdně jurský druh Drinker nisti.[6] Thescelosaurus žil mnohem později (na úplném konci křídové periody) a s délkou 2,5 až 4,5 metru a hmotností 200 až 360 kg byl také o poznání větší než jeho starší příbuzní.[7] Rovněž ale vykazoval anatomické adaptace korelující s možným hrabavým „životním stylem“, jeho potenciální „norování“ tedy nelze zcela vyloučit. A co se týká doby jeho existence, ta jej skutečně předurčuje k tomu, aby se stal nedobrovolným svědkem velkolepé katastrofy z konce křídy. Thescelosaurus byl zřejmě obyvatelem pobřežních ekosystémů v sousedství velkých řek, jeho fosilie se vyskytují napříč několika severoamerickými souvrstvími z doby před 69 až 66 miliony let.[8] Ačkoliv je představa tohoto osamělého dinosaura ve zničeném světě fascinující a působí na první pohled poněkud fantasticky, je docela dobře možné, že se podobná scéna na rozhraní éry dinosaurů a savců skutečně odehrála…
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel.cz
Short Summary in English: Ornithopod dinosaur Thescelosaurus from the latest Cretaceous of North America was one of the witnesses of the K-Pg extinction event. Was it able to survive the initial stage of catastrophe thanks to its burrowing skills?
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Thescelosaurus
https://www.dinochecker.com/dinosaurs/THESCELOSAURUS
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38742
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/t/thescelosaurus.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_t/thescelosaurus.php
[1] Schulte, P.; et al. (2010). „The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary“ (PDF). Science. 327 (5970): 1214–1218. doi: 10.1126/science.1177265
[2] Robertson, D. S.; et al. (2004). „Survival in the first hours of the Cenozoic“(PDF). GSA Bulletin. 116 (5–6): 760–768. doi: 10.1130/B25402.1
[3] MacLeod, N.; et al. (1997). „The Cretaceous–Tertiary biotic transition“. Journal of the Geological Society. 154 (2): 265–292. doi: 10.1144/gsjgs.154.2.0265
[4] Brown; Caleb M.; Boyd, Clint A.; and Russell, Anthony P. (2011). „A new basal ornithopod dinosaur (Frenchman Formation, Saskatchewan, Canada), and implications for late Maastrichtian ornithischian diversity in North America“. Zoological Journal of the Linnean Society. 163 (4): 1157–1198. doi: 10.1111/j.1096-3642.2011.00735.x
[5] Varricchio, David J.; Martin, Anthony J.; Katsura, Yoshihiro (2007). „First trace and body fossil evidence of a burrowing, denning dinosaur“ (PDF). Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 274 (1616): 1361–8. doi: 10.1098/rspb.2006.0443
[6] Bakker, R. T. (1998). „Dinosaur mid-life crisis: the Jurassic-Cretaceous transition in Wyoming and Colorado“. In Lucas, S.G., Kirkland, J.I., and Estep, J.W. (eds.) (eds.). Lower and Middle Cretaceous Terrestrial Ecosystems. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin, 14. New Mexico Museum of Natural History and Science. pp. 67–77.
[7] Benson, R. B., Hunt, G., Carrano, M. T., Campione, N. and Mannion, P. (2018). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology, 61: 13-48. doi:10.1111/pala.12329
[8] Lyson, Tyler R.; Longrich, Nicholas R. (2011). „Spatial niche partitioning in dinosaurs from the latest Cretaceous (Maastrichtian) of North America“. Proceedings of the Royal Society B. 278 (1709): 1158–1164. doi: 10.1098/rspb.2010.1444