Dánští ekologové dospěli k nelichotivému hodnocení náhradních variant za plastové tašky poté, co do svých kalkulací zahrnuli vše, co je pro vznik finálního výrobku potřeba a jaké škody ta která část výroby napáchá. Ukázalo se, že v případě nákupních tašek z textilií se rády opomíjí náklady na energie spotřebované při obhospodařování půdy. I tato energie, stejně jako vyrobit a dovézt hnojiva, postřiky, ... jsou nutností a produkují skleníkové plyny. Stejně tak je tomu v případě sklizně a potřeby pracovních sil. Nutné energie na udržení chodu strojů při zpracování příze, na chod tkalcovského stavu a náklady na přepravu a distribucí velkého objemu materiálu.
Z takto provedeného klání, neopomíjejícího skleníkové plyny ani eutrofizaci vod, vyšly plastové tašky ekologicky nejšetrnějšími.
Je pochopitelné, že závěr budí rozpaky. Přišel totiž v době, kdy se Evropská unie, a stejně tak USA, legislativními opatřeními zasazují o pravý opak. Vzedmutá vlna nevole vede mnohé ke snaze studii zpochybnit a najít na ní mouchy metodologických nedostatků. Media si totiž vybírají ty nejkřiklavější případy a v tisku se objevují titulky jako třeba: „Nákupní tašky s organickou bavlnou musí být používány až 20 000krát, než budou pro Zemi lepší, než plastové jednorázové.“
Možná se čísla časem budou měnit, ale nejspíš ne o mnoho. V tuto chvíli to ale s reálnou hranicí opakovaného použití (kdy bavlněné nákupní tašky začnou planetě škodit méně než igelitky), vypadá u výrobku z klasické bavlny někde mezi použitím 50x – 1400x. Podle toho, který z pro planetu škodlivých neduhů vypíchneme - zda potřebu energie, likvidaci ozónu,… Žel nejen v případě výrobků z bavlny pěstované organicky se autoři dostali za hranici reálných hodnot trvanlivosti výrobku.
Popularita omezování plastových tašek roste celosvětově. Opatření v tomto směru již přijalo 127 zemí. Nedávno se připojil i New York. Spolu s prosazováním zaváděných programů rostou požadavky trhu plast něčím nahradit. Nejen, že bavlna vhodnou alternativu nenabízí, ale trn z paty nám nejspíš nevytrhne ani papír. Výroba papírových sáčků je dražší než těch jednorázových plastových. Potřebuje mnohem více energie a vody je potřeba třikrát tolik. Dokonce i recyklace je nákladnější. Zdaleka nejhorší na papíru ale je, že náhrada vyvolává rostoucí poptávku po dřevní hmotě, což zvyšuje tlak na odlesňování krajiny i deštných pralesů.
Je možné, že jiné týmy časem výsledky Dánům zpřesní, ale „igelitky“ patrně i jim znovu vyjdou jako ekologicky nejšetrnější. To zásadní, co lze nynější dánské studii vytknout, je, že nepostihla záležitost mikroplastů. Není třeba v tom spatřovat zlý úmysl a lobbismus. Vliv mikroplastů na zdraví oceánů i to naše je záležitost až poslední doby a poznatky jsou zatím sporé a nejednotné. S postupem doby by ale právě zdravotní hledisko mohlo ekologickými kartami a pořadím ekologické šetrnosti zamíchat.
Závěr
Nejlepší asi bude řídit se zdravým rozumem a ať už to bude z plastu, biopolymeru či textilie, chodit s tím tak dlouho, až se tomu ucho utrhne. A potom ještě nezapomenout na recyklaci. Ať už se ale pytlíková kauza bude vyvíjet jakkoliv, neměli bychom jí přisuzovat velkou důležitost. V porovnání s jinými zvyklostmi, jejichž změnou můžeme přispět k omezení devastace planety, to vždy bude jen marginální záležitost. Větším efekt na zdraví planety i našich tělesných schránek by mělo mít, pokud přestaneme jíst tolik masa, na nákupy budeme víc jezdit na kole a v obchodech nebudeme hledět jen na cenu, ale i na to, zda jde o místně vyráběný produkt.
Prameny
Life Cycle Assessment of grocery carrier bags
Arthur Yip's Twitter thread on the study