O lebku ženy z Flores se svádí mezi výzkumníky bitva. Týmu, který lebku objevil a který hodlal provést analýzu zbytků DNA ( ta by mohla přispět k řešení otázky ke kterému z homonidů měli hobbité nejblíže), byla lebka odebrána a byla převezena do Indonéského centra archeologie v Jakartě. Mezi týmem objevitelů, zastoupeným australským profesorem Richardem Robertsem z University of Wollongong a indonéským paleontologem profesorem
Teuku Jacobem z Gadjah Mada University , který lebku začal zkoumat, se strhla diplomatická přestřelka. Stranou sporů vědních velikánů jestli hobbité jsou samostatným druhem nebo jen poddruhem Homo sapiens, výzkum pokračuje dál. Podle změřených kostí probíhají pokusy o co nejvěrnější rekonstrukci těla hobbitů.
Archeoložce Dr. Carol Lentferové se podařilo z hlíny vymodelovat postavu, která po svém vzniku rozřešila jeden ze sporů. Ukázala, že tito malí lidé z Flores mohli používat i velké nástroje, proti čemuž vystupovala část vědecké komunity, která tvrdila, že nalezené velké nástroje patřily jiným hominidům.
Lentferová bude sochu ukazovat na konferenci Společnosti australských archeologů, která se uskuteční v příštím týdnu v University of New England.
„Právě jsem ji dokončila a vypaluje se“ sdělila tisku její tvůrkyně z Southern Cross University. „Vzala jsem v úvahu smršťování materiálu a uskutečnila jsem podrobná měření. Výsledkem je skutečná životní velikost hobbitské ženy“. Model má ustupující bradu a vystupující obočí na okraji očních oblouků. Byl zhotoven na podkladě stávajících poznatků a za pomoci porovnávání s podobným typem hominida, kerý se vyskytoval před 1,8 milionem let - Homo georgicus, o kterém se soudí, že se na vzniku hobbitů podílel.
“Práce dokáže být někdy velmi vzrušující“, prohlašuje o svém výtvoru Lentferová, která pracovala tři roky v různých částech indonéského ostrova Flores a která s objevitely kostry v době objevu kosterních pozůstatků hobbitů udržovala kontakt. Byla svědky sporů, zda velké nástroje, nalezené v blízkosti kostry, by mohly souviset s hobbity. Zdálo se, že nalezené nástroje jsou příliš velké na to, aby je hobbitté mohli rukou uchopit a účinně s nimi zacházet. Lentferovou údajně vedla ke zhotovení sochy myšlenka, pokusit se zjistit, zda výhrady jsou opodstatněné. Především se zajímala o to, zda by mohl hobbit uchopit a zacházet s kamenným zakulaceným nástrojem měřícím 25 centimetrů a který sloužil ke krájení, drcení a nebo jako sekáček.
Námitky, že by to pro něj bylo obtížné a že není důvod aby si zhotovovali tak velké nástroje, byly opodstatněné, protože hobbité nebyli větší, než pětileté děcko. Pokud tak starému dítěti zkusili tak velký a těžký kámen dát do ruky, mělo s jeho ovládáním problémy.
„Jakmile jsem model sochy dokončila, bylo mi jasné, že hobbité mohli s nástrojem, který jsem měla k dispozici celkem snadno zacházet. Je to proto, že podle dostupných informací byli hobbité, ve srovnání s lidskými dětmi, podstatně robustnější. V rukou sochy již nástroj nikterak nepřiměřený nepřipadá.
Lenferová, která má vzdělání v oblasti ekologie, zoologie, botaniky a archeologie, a je přitom umělkyní v oblasti keramiky, prohlašuje, že její model je uměleckou rekonstrukcí, ale že ctila profesionální kriteria užívaná při archeologických rekonstrukcích.
Lentferová získala na další práci grant od Australian Research Council. Bude nyní spolupracovat s odborníkem na ostatky Dr. Tomem Loyem. Společně se budou snažit analyzovat rostliny a zvířata, jejichž pozůstatky se nalezly jako zbytky na kamenných nástrojích, které pochází z místa nalezení kostry hobbita v Liang Bua.
Ve zmíněném kamenném pěstním klínu, pocházejícím z dané lokality, se v jeho puklinkách podařilo najít zbytky krve, kostí a vaziva kolagenu. Stáří organických zbytků spadá do období před 13 000 až 15 000 lety. Nástroj byl zhotoven z vulkanické vyvřeliny a byl používán ke zpracování masa.
Na jiných nástrojích, nalezených v téže lokalitě, jsou zase v jejich puklinkách důkazy o tom, že byly používány ke zpracování rostlinných produktů. Našly se na nich totiž zbytky škrobových zrn a dalších rostlinných tkání.
Poznatek vede výzkumníky k závěru, že hobbité se živili jak masem, tak rostlinými produkty, které dokázali pomocí svých nástrojů zpracovat.
Liang Bua, sektor 7. Výzkum probíhá dál, již ve dvanáct metrů hluboké jámě.
Prameny: University of Wollongong , News in Science