Jak návštěvníci tohoto blogu dobře vědí, současní ptáci jsou podle moderní systematiky poslední žijící skupinou teropodních dinosaurů.[1] S počtem více než 10 000 v současnosti žijících druhů (a podle nových výzkumů možná až 18 000 druhů[2]) tedy tito opeření dinosauři zůstávají jednou z nejúspěšnějších skupin obratlovců i po více než 233 milionech let od svého vzniku na počátku svrchního triasu. [3] Nedávno jsme si představili nejmenšího známého současného dinosaura, kterým je miniaturní kubánský kolibřík kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), dosahující délky kolem 6 centimetrů a hmotnosti v průměru lehce nad 2 gramy. To ale není jediný rekord, který nám dnešní „ptačí“ dinosauři mohou nabídnout – samozřejmě mezi nimi nenajdeme ty úplně největší zástupce, protože oproti skutečným druhohorním gigantům jsou ptáci obvykle velmi malými tvory. Zato bychom však mezi ptáky našli rekordmany v rychlosti pohybu – a to jak běžecké (pštros africký je nejrychlejším po dvou běhajících tvorem současného světa s maximální rychlostí přes 70 km/h[4]), tak i té, kterou dosahují v letu. Mezi dnešními létajícími opeřenci je přitom absolutním rekordmanem druh sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Tento kosmopolitně rozšířený dravý pták z čeledi sokolovitých (Falconidae) žije i na našem území, ačkoliv jsou jeho populace místy početně oslabené. Samice jsou asi o 30 % větší než samci, dosahují hmotnosti až 1,5 kilogramu, délky těla do 58 centimetrů a rozpětí křídel až 120 centimetrů.[5] Dříve obývali tito dravci především nízká pohoří, říční údolí a pobřežní ekosystémy, dnes se stále více stahují směrem k předměstím velkých aglomerací. Ačkoliv je sokol stěhovavý přírodovědci považován za početného a kosmopolitně rozšířeného dravého ptáka, z mnoha oblastí svého původního výskytu již do značné míry zmizel a v některých dalších jsou jeho populace v ohrožení. Jeho stupeň ohrožení v globálním měřítku je zatím nicméně klasifikován jako „málo dotčený taxon“.[6] A jak se to tedy má s jeho leteckou rychlostí?
Sokoli létají za pomoci rychlého máchání křídel, extrémní rychlosti ale dosahují pouze při střemhlavých útocích s křídly přitaženými k tělu. Tehdy se z živého ptáka stává takřka aerodynamický projektil, který prořezává vzduch fantastickou rychlostí. Pokud nejrychlejší zvířata na zemi a ve vodě dokážou vyvinout rychlost v rozmezí 100 až 130 km/h, pak sokol dokáže krátkodobě vyvinout rychlost prakticky trojnásobnou! Je jisté, že jde o velmi riskantní manévr, protože náraz do těla kořisti při takových rychlostech by mohl být nebezpečný i pro samotného lovce.
Sokoli nejdříve vystoupají do značné výšky a poté se spouští ve střemhlavém letu, kořist se snaží zasáhnout pouze do křídla a nikoliv do celého objemu jejího těla. Ověřená maximální rychlost činí asi 320 km/h, což odpovídá zhruba 89 metrům za sekundu.[7] Vzdálenost sta metrů při této rychlosti pták urazí vertikálně za pouhých 1,12 sekundy! V roce 2005 byl nicméně pořízen videozáznam sokola, který údajně dosáhl při střemhlavém letu ještě vyšší rychlosti 389 km/h! To představuje rychlost 108 metrů za sekundu a letmou „stovku“ uraženou za 0,92 sekundy.[8] Tak rychle letělo první člověkem vyrobené letadlo až na sklonku roku 1923, ještě za první světové války nelétala letadla rychleji než asi 262 km/h, což je neoficiální světový rekord z té doby.[9] Existují navíc i nepotvrzené údaje o sokolech, kteří snad mohli překonat i hranici 400 km/h (111 m/s), žádné ověřené záznamy takových leteckých výkonů však neexistují. Podle některých biomechanických modelů je ale horní limit výkonnosti pro „ideálního“ sokola v nižších výškách právě 400 km/h a ve vyšších letových výškách dokonce 625 km/h.[10] Tak rychle ale zřejmě nikdy žádný pták ve skutečnosti neletěl, ostatně v některých ohledech už by podobný výkon přesahoval anatomické a fyziologické limity. Jisté ale je, že se jedná s předstihem o nejrychleji létajícího ptáka současného světa a v rámci dnešních znalostí o živé přírodě tedy můžeme konstatovat, že právě sokol stěhovavý je i nejrychlejším známým druhem dinosaura.
Napsáno pro DinosaurusBlog a Osel .cz
Short Summary in English: The peregrine falcon (Falco peregrinus) is a widespread bird of prey in the family Falconidae. It is renowned for its speed, reaching over 320 km/h (199 mph) during its hunting stoop (high-speed dive) which makes it the fastest animal in the world. The highest measured speed of this raptor is 389 km/h (242 mph).
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Peregrine_falcon
https://www.falconresearch.org/
https://www.extremescience.com/peregrine-falcon-video.htm
https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=376
https://www.nasiptaci.info/sokol-stehovavy/
[1] Lee, Michael S.Y.; Cau, Andrea; Naish, Darren; Dyke, Gareth J. (2014). „Sustained miniaturization and anatomical innovation in the dinosaurian ancestors of birds“. Science. 345 (6196): 562–566. doi: 10.1126/science.1252243
[2] George F. Barrowclough, Joel Cracraft, John Klicka, Robert M. Zink (2016). „How Many Kinds of Birds Are There and Why Does It Matter?“ PLoS ONE. 11(11): e0166307. doi: 10.1371/journal.pone.0166307
[3] Langer, M. C.; Ramezani, J.; Da Rosa, Á. A. S. (2018). „U-Pb age constraints on dinosaur rise from south Brazil“. Gondwana Research. X (18). doi: 10.1016/j.gr.2018.01.005
[4] Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). „Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics“. Proc. R. Soc. B. The Royal Society.274 (1626): 2711–6. doi: 10.1098/rspb.2007.0846
[5] White, Clayton M.; Clum, Nancy J.; Cade, Tom J.; Hunt, W. Grainger (2002). Poole, A., ed. „Peregrine Falcon (Falco peregrinus)“. The Birds of North America Online. doi: 10.2173/bna.660
[6] BirdLife International (2016). „Falco peregrinus“. The IUCN Red List of Threatened Species. 2016: e.T45354964A95143387. doi: 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T45354964A95143387.en
[7] Viz například odkaz https://www.smithsonianmag.com/science-nature/the-worlds-fastest-animal-takes-new-york-12317871/?all
[8] Viz například odkaz https://www.airspacemag.com/flight-today/falling-with-the-falcon-7491768/?all
[9] Viz například odkaz https://www.flightglobal.com/pdfarchive/view/1923/1923%20-%200356.html
[10] Tucker, V. A. (1998). „Gliding flight: speed and acceleration of ideal falcons during diving and pull out“ (PDF). Journal of Experimental Biology. 201 (3): 403–414.