Umělé inteligence nejsou líné, nemají strach a neschází jim extrémní motivace. Na rozdíl od lidských výzkumníků se strojové mozky nezaleknout gigantických hromad dat, které dnes vyrábějí důmyslné přístroje v mnoha oborech vědy. A když nasadíte správnou inteligenci na správná data, tak z nich může vyhrabat pozoruhodné věci.
Nedávno se to povedlo paleontologům a evolučním biologům, kteří pustili umělou inteligenci se strojovým učením na analýzu osmi předních modelů původu a evoluce člověka. Inteligence nelenila a nakonec se jí povedlo vystopovat populaci doposud neznámého přízračného předka (anglicky krásně „ghost ancestor“), přímo v lidském genomu. Tito přízrační a nám blízce příbuzní lidé se někdy během historie křížili s našimi předky v Asii a Oceánii, a zanechali pozůstatky v naší DNA.
Jaume Bertranpetit z Pompeu Fabra University ve španělské Barceloně a jeho spolupracovníci jako jedni z prvních použili umělou inteligenci ve výzkumu původu a evoluce člověka. Jejich umělá inteligence prosívala ohromná množství paleogenetických dat a porovnávala je s DNA moderních lidí. A nakonec v sítích této inteligence uvízlo něco skutečně zajímavého. Jejich výzkum publikoval časopis Nature Communications.
Zmíněné umělé inteligenci se povedlo strefit se do stávajících paleontologických teorií, které vznikly díky výzkumu fosilních pozůstatků lidí i našich blízkých příbuzných.
Umělá inteligence zjistila, že přízrační lidé z našeho genomu pravděpodobně vznikli z horké evoluční směsi neandrtálců a denisovanů, tedy dvou dnes již dobře známých blízkých příbuzných našeho druhu. Tito přízrační příbuzní měli pravděpodobně hodně blízko k doposud jedinému známému přímému kříženci mezi neandrtálci a denisovany. To je teenagerka z Denisovy jeskyně na Sibiři, která žila asi před 90 tisíci let. Měla neandrtálskou matku a otce denisovana.
Jak říká Bertranpetit, přízrační příbuzní z našeho genomu by měli být takoví jako ona. Jen jich určitě byly celé populace a ne jenom jednotlivci. Podle dřívějších studií opustili moderní lidé, tedy náš druh, Afriku zřejmě před 180 tisíci let. Vyrazili dobýt svět a cestou se křížili s příbuznými druhy, jako právě s neandrtálci nebo denisovany, alespoň do té doby, než je vyhubili.
Jak to ale v podobných případech bývá, takové křížení bylo velmi komplikované a dnes je obtížné z jeho výsledků rekonstruovat evoluční historii. Doklady existence přízračného předka jsou jen velmi řídké a zatím není jasné kdy, kde a jak často se naši dávní předci křížili s těmito lidmi i dalšími příbuznými. Doufejme jen, že si to pořádně užili.
Video: Digging into the information of the diversity of the human genome
Literatura
Smithsonian,com 8. 2. 2019, Nature Communications