Spojené státy jsou v současnosti druhou zemí s největším počtem vědecky popsaných druhohorních dinosaurů (zhruba 270 vědecky platných druhů), a to hned po Číně.[1] Mezi jednotlivými americkými státy, které k tomu nejvíce přispívají, rozhodně patří i Utah. Tento stát na středozápadě USA má rozlohu přibližně 220 000 km2 (téměř třikrát větší než Česká republika), ale jeho populace činí jen asi 3,1 milionu obyvatel.[2] Patří tedy sice k rozlohou větším, ale zároveň také nejřídčeji osídleným oblastem na území USA. Zato dinosauřích fosilií je zde nepočítaně. Příkladem dinosaurů, kteří mají název tohoto státu i ve svém vědeckém jméně, je například obří raně křídový dromeosaurid Utahraptor ostrommaysorum nebo mnohem později žijící rohatý dinosaurus Utahceratops gettyi. Tento středně velký až větší zástupce chasmosaurinních ceratopsidů žil v období středního kampánu (svrchní křída), asi před 76,4 až 75,5 miliony let.[3] Místem objevu fosilií tohoto dinosaura byla národní přírodní rezervace Grand Staircase-Escalante National Monument, ze které pocházejí i nálezy mnoha jiných dinosauřích druhů. Fosilie celkem šesti jedinců ceratopsida byly odkryty v sedimentech souvrství Kaiparowits a dohromady poskytují informaci o 96 % lebky (dlouhé až 2,4 metru) a 70 % postkraniální kostry. Druh U. gettyi byl formálně popsán týmem paleontologů pod vedením Scotta D. Sampsona v roce 2010 a jeho druhové jméno je poctou objeviteli holotypu Michaelu Gettyovi (jedná se o nekompletní lebku s katalogovým označením UMNH VP 16784).[4] Rodové jméno dinosaura pak znamená doslova „rohatá tvář z Utahu“. Spolu s utahceratopsem byl ve stejné vědecké studii popsán také druh Kosmoceratops richardsoni ze stejného souvrství a dále Vagaceratops irvinensis z kanadské Alberty (souvrství Dinosaur Park). Po svém vědeckém představení se stal utahceratops jedním ze symbolů nově zjištěné provinciality dinosauřích populací na území subkontinentu Laramidie, tedy dnešního západu Severní Ameriky.
Utahceratops byl poměrně velkým ceratopsidem, ačkoliv nedosahoval rozměrů později žijících chasmosaurinních obrů roduTitanoceratops Titanoceratops, Triceratops nebo Torosaurus. I tak ale mohl dorůstat do délky 6 až 7 metrů[5], ve hřbetu měřil kolem 2 metrů a vážil asi 2 až 4 tuny.[6] Vyrovnal se tak velikostí menšímu slonovi nebo statnému nosorožci. Anatomické charakteristiky odlišující tento druh od ostatních nalezneme zejména na jeho lebce (orientace a pozice nasálního rohu; délka, tvar a orientace nadočnicových rohů; tvar a velikost výrůstků na „lebečním límci“ i tvar a orientace temenní kosti). Utahceratops byl pravděpodobně sesterským druhem taxonu Pentaceratops sternbergii, mírně geologicky mladšího druhu (stáří asi 75,5 až 73 milionů let), známého hlavně ze souvrství Kirtland na území Nového Mexika. Vzdálenějšími vývojovými příbuznými pak byly například rody Agujaceratops z Texasu (stáří 77 milionů let) nebo již zmíněný utahceratopsův současník Kosmoceratops.[7] V době života tohoto chasmosaurina byl Utah oblastí s rozsáhlými záplavovými nížinami, protkanými sítí řek a močály i jezery v blízkosti pobřeží Velkého vnitrozemního moře. Podnebí bylo zřejmě horké a vlhké, což svědčilo výrazné rozmanitosti organismů. Utahceratopsové měli proto spoustu současníků z řad dinosaurů i jiných živočichů (fosilie dokládají přítomnost velkého množství ryb a paryb, obojživelníků, menších plazů i krokodýlů a savců).[8] Predátory utahceratopsů mohli být velcí tyranosauridi druhu Teratophoneus curriei (přítomnost rodu Albertosaurus v těchto ekosystémech není potvrzena), mláďata těchto rohatých dinosaurů se pak mohla stávat občasnou kořistí smeček malých troodontidů druhu Talos sampsoni.Z dalších dinosaurů lze zmínit ceratopsida druhu Nasutoceratops titusi, oviraptorosaura druhu Hagryphus giganteus, kachnozobé dinosaury druhů Parasaurolophus cyrtocristatus a Gryposaurus monumentensis nebo ornitomimida druhu Ornithomimus velox. „Rohatá tvář z Utahu“ je tak i se svými současníky jednou z nádherných ukázek někdejší bohatosti a druhové rozmanitosti paleoekosystémů pozdně křídové Laramidie.
Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short Summary in English: Utahceratops was a genus of chasmosaurine ceratopsian dinosaur that lived about 75 million years ago during the Late Cretaceous period in what is now Utah. It was a large-sized horned dinosaur estimated to grow up to 7 meters long.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Utahceratops
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=243365
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/u/utahceratops.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_u/utahceratops.php
[1] Socha, V. (2019). Dinosauří statistika (offline verze, aktualizováno k 13. 1. 2019)
[2] „Population and Housing Unit Estimates“. U. S. Census Bureau. 22. června 2017.
[3] Roberts E. M., Deino A. L., Chan M. A. (2005). 40Ar/39Ar age of the Kaiparowits Formation, southern Utah, and correlation of contemporaneous Campanian strata and vertebrate faunas along the margin of the Western Interior Basin. Cretaceous Research 26: 307–318. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2005.01.002
[4] Sampson, S. D.; et al. (2010). Stepanova, Anna, ed. „New Horned Dinosaurs from Utah Provide Evidence for Intracontinental Dinosaur Endemism“. PLoS ONE. 5 (9): e12292. doi: 10.1371/journal.pone.0012292
[5] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 52). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
[6] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 297-298 (anglicky)
[7] Longrich, N. R. (2014). „The horned dinosaurs Pentaceratops and Kosmoceratops from the upper Campanian of Alberta and implications for dinosaur biogeography“. Cretaceous Research. 51: 292. doi: 10.1016/j.cretres.2014.06.011
[8] Eaton, Jeffrey G.; et al. (1999). „Cretaceous vertebrate faunas from the Kaiparowits Plateau, south-central Utah“. In Gillete, David D. (ed.). Vertebrate Paleontology in Utah. Miscellaneous Publication 99-1. Salt Lake City: Utah Geological Survey. pp. 345–353. ISBN 1-55791-634-9.