Obecně známým faktem je, že na tomto webu velmi oblíbení teropodi druhu Tyrannosaurus rex byli vybaveni fantasticky výkonným čichem, díky kterému se dokázali v terénu dobře orientovat a snadno vyhledat živou kořist nebo i čerstvou mršinu.[1] Zatímco jejich olfaktorický aparát si v ničem nezadal s čenichem nejlepších mysliveckých psů (ba dokonce jej možná výrazně překonával), o zraku a sluchu se mnozí vědci dlouho domnívali, že za kvalitou čichového ústrojí značně zaostávaly. Například paleontolog Jack Horner po dlouhou dobu zastával názor, že T. rex byl spíše jen mrchožroutem, který prakticky vůbec aktivně nelovil. Pro své vývody nacházel důkaz právě i v „korálkovitých, malých očích“ tohoto dinosaura.[2] Jak ale prokázala zejména studie Kenta Stevense z roku 2006[3] a Lawrence Wittmera z roku 2009[4], skutečnost byla nejspíš zcela opačná. Nejenom, že tyranosauři vůbec neměli špatný zrak, jejich oči patřily možná k nejlepším smyslovým orgánům v celé živočišné říši! Na slavnou scénu z Jurského parku, v níž dospělý tyranosaurus nevidí nehýbající se objekty, tak můžeme zapomenout. Tyranosauři zřejmě dokonale cítili a skvěle i viděli. A to nejenom ve dne, ale dost možná i za šera nebo ve tmě, což by významně upravilo naše představy o ekologii a lovecké taktice tohoto obřího teropoda. Již zmíněný badatel Kent A. Stevens z Univerzity v Oregonu porovnával zrak současných ptáků (dravců i měkkozobých) s anatomickými vlastnostmi zrakového aparátu na lebkách několika druhohorních teropodních dinosaurů, mezi nimi kromě tyranosaurů také u rodů Allosaurus, Carcharodontosaurus, Velociraptor, Troodon a Daspletosaurus (nemluvě o kontroverzním druhu Nanotyrannus lancensis, který je ale nejspíš ve skutečnosti mládětem druhu T. rex)[5]. Jejich zorné pole proměřoval za pomoci přesných laserových paprsků a se znalostí přibližné podoby měkkých tkání v lebce odhadoval vlastnosti zraku u jednotlivých zástupců. A jak vyplývá již z úvodu tohoto příspěvku, právě T. rex vyšel z porovnání napříč zkoumanými teropody nejlépe – jeho zrak byl totiž nejspíš mnohem lepší než zrak dobře vidícího člověka. O tomto tématu jsem již jednou stručně pojednával na blogu. Zajímavost této problematiky si ale vyžaduje poněkud detailnější pohled.
Stevens se při výzkumu podoby očí tyranosaurů soustředil na exemplář „Stan“ z Geologického ústavu v Black Hills. Lebka tohoto jedince dosahuje délky 139 až 142 cm a maximální kruhový obrys uvnitř očnice (definující nejvyšší možný průměr oka) činí celých 14 cm. Ve skutečnosti bylo oko samozřejmě menší, je pouze otázkou o kolik. Na základě proměření očnice a porovnání s měkkými tkáněmi v okolí oční bulvy u ptáků a krokodýlů Stevens odhadl, že tyranosauří oční bulva mohla mít průměr 91 až 119 mm, tedy kolem decimetru. Vzhledem k rozměrům oka se zdá být pravděpodobné, že tyranosauři výrazně překonávali schopnosti lidského oka jak z hlediska přesnosti, tak i citlivosti na světlo. Je také možné, že viděli mnohem lépe za šera. Stevens se za pomoci porovnání zraku orlů a dalších dravců s lidským domnívá, že tyranosauři mohli vidět až třináctkrát ostřeji než člověk a jejich rozlišovací schopnosti byly i na poměry současných živočichů výjimečné (překonávaly i možnosti zraku u dnešních ptáků a většiny savců). Zatímco člověk podle jeho propočtů dokáže rozeznat pohybující se objekt na pozadí vzdáleného obzoru ve vzdálenosti bližší než zhruba 1,3 až 1,6 kilometru (a v případě, že jde o tvora s maskovacím zbarvením, musí být k němu ještě mnohem blíže), u tyranosaura je to zhruba čtyřikrát dál – celých 6 kilometrů! V rámci výzkumu a měření očnic dalších zástupců čeledi Tyrannosauridae se navíc ukazuje, že u této skupiny teropodů nastal trend ve zdokonalování zrakových schopností, stereoskopie, rozeznávání barev i celkové citlivosti a ostrosti vidění. Kulminací pak byl logicky právě nejmladší a nejpopulárnější druh Tyrannosaurus rex. I když Stevensovy vývody nelze s jistotou ověřit a je potřeba je brát spíše jako pravděpodobnou variantu, je prakticky jisté, že tyranosauři měli skutečně velmi dobrý zrak. Kromě fantastického čichu tak disponovali i dalším velmi kvalitně vyvinutým smyslem, který jim mohl posloužit nejen při vyhledávání a lovu kořisti. Tyrannosaurus rex byl skutečně děsivým zjevem své doby – gigantický predátor s neuvěřitelně silným stiskem čelistí[6], fantastickým čichem a výborným zrakem (nejspíš i za šera nebo dokonce v noci) a navíc i schopností relativně rychlého pohybu[7]. Vzhledem k jeho předpokládaným rozměrům tak šlo nejen o možná největšího ze všech dravých suchozemských živočichů, ale také o možná nejdokonalejší „stroj“ na zabíjení v dějinách života na Zemi.
Dovětek: Kenneth Carpenter publikoval v roce 2013 studii, ve které se rovněž vyjadřuje ke kvalitě zraku u druhu T. rex.[8] Souhlasí se Stevensem v tom, že očnice tohoto teropoda byly velké[9] a pokud byl přítomen sklerotikální prstenec (známý pro rod Gorgosaurus)[10], určoval by velikost očnice asi na 11 až 12 cm v průměru. Je zajímavé, že relativně se velikost očnice druhu T. rex příliš neliší od menšího druhu Gorgosaurus libratus, takže rozměry očnic u tyranosauridů nejspíš proporcionálně nevzrůstaly spolu s celkovou velikostí lebky. Podle Carpentera byl sklerotikální prstenec dospělých tyranosaurů v průměru velký asi 7 cm a zornička dinosaura mohla mít průměr kolem 2,5 cm. Oční bulva mohla být na základě porovnání s anatomií oka plameňáků široká asi 7,7 až 9,6 centimetru. Clonové číslo, tedy poměr ohniskové vzdálenosti „optické soustavy“ a průměru oční čočky, by pak u tyranosaura vycházel asi na 3,0 až 3,8, což je dalece nad mezními hodnotami pro oči diurnálních živočichů (2,1 a více).[11] Podle Carpentera tedy T. rex viděl za šera naopak slabě a byl nepochybně denním živočichem.
Napsáno pro DInosaurusblog a osel.cz
Short Summary in English: Giant theropod dinosaur Tyrannosaurus rex had a great sense of smell, but its visual acuity and sensitivity was not known for a long time. According to Kent A. Stevens however, this dinosaur “might have experienced the most spectacular view of the 3D world”.
Odkazy:
https://ix.cs.uoregon.edu/~kent/paleontology/binocularVision/index.html
https://www.iflscience.com/plants-and-animals/could-t-rex-really-only-see-you-if-you-moved/
https://gizmodo.com/jurassic-park-lied-to-you-t-rex-had-great-eyesight-rea-1577352103
https://birds-to-dinosaur.blogspot.com/2015/01/tyrannosaurus-rex-visual-acuity.html
https://www.eyeworld.org/article-through-the-eyes-of-dinosaurs
[1] Carr, Thomas D.; et al. (2017). „A new tyrannosaur with evidence for anagenesis and crocodile-like facial sensory system“. Scientific Reports. 7: 44942. doi: 10.1038/srep44942
[2] Horner, J. R. (1994). Steak knives, beady little eyes, and tiny little arms (a portrait of T. rex as a scavenger); str. 157-164. In G. D. Rosenberg and D. L. Wolberg (eds.), Dino Fest Paleontological Society Special Publication, 7.
[3] Stevens, Kent A. (2006). „Binocular vision in theropod dinosaurs“. Journal of Vertebrate Paleontology. 26 (2): 321–330. doi: 10.1671/0272-4634(2006)26[321:BVITD]2.0.CO;2
[4] Witmer, Lawrence M.; Ridgely, Ryan C. (2009). „New Insights Into the Brain, Braincase, and Ear Region of Tyrannosaurs (Dinosauria, Theropoda), with Implications for Sensory Organization and Behavior“. The Anatomical Record. 292 (9): 1266–1296. doi: 10.1002/ar.20983
[5] Bailleu, A; Scannella, J; Horner, J.; Evans, D. (2016). „Fusion Patterns in the Skulls of Modern Archosaurs Reveal That Sutures Are Ambiguous Maturity Indicators for the Dinosauria“. PLOS ONE. 11: e0147687. doi: 10.1371/journal.pone.0147687
[6] Bates, K. T.; Falkingham, P.L. (2012). „Estimating maximum bite performance in Tyrannosaurus rex using multi-body dynamics“. Biological Letters. 8 (4): 660–664. doi: 10.1098/rsbl.2012.0056
[7] Hirt, M. R.; Jetz, W.; Rall, B. C.; Brose, U. (2017). „A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest“. Nature Ecology & Evolution.1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4
[8] Carpenter, K. (2013). A Closer Look at the Hypothesis of Scavenging versus Predation by Tyrannosaurus rex. In: Tyrannosaurid Paleobiology; Parrish, M. J.; et al. (eds.). 2013. Indiana University Press.
[9] Farlow, J. O. & Holtz, T. R. (2002). „The fossil record of predation in dinosaurs“ (PDF). In Kowalewski, M. & Kelley, P. H. The Fossil Record of Predation. The Paleontological Society Papers. 8. str. 251–266.
[10] Currie, Philip J. (2003). „Cranial anatomy of tyrannosaurids from the Late Cretaceous of Alberta“ (PDF). Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 191–226.
[11] Motani, R.; et al. (1999). Large eyeballs in diving ichthyosaurs. Nature 402: 474.