Švédský výzkumný tým sledoval 290 žen po dobu více než 24 let. Během této doby se mu podařilo zjistit, že u žen, které měly nadváhu, docházelo mnohem častěji k atrofii mozku, než u žen štíhlých. Závěr studie, kterou provedla Deborah Gustafson se s vými spolupracovníky z Sahlgrenska University Hospital in Gothenburg, zní: Tlusté ženy mají abnormální ztrátu neuronů.
Své tvrzení tým Gustavsonové opírá o dlouholeté sbírání dat při kterém měřili hmotnostní index těla (BMI) u žen v období let 1968 až 1992. Při posledních návštěvách bylo sledovaným ženám již mezi 70 – 80 lety a tehdy jim výzkumníci provedli také vyšetření mozku tomografem (CT scan). Vyšetření ukázalo, že téměř polovina žen vykazovala výrazné úmrtí mozkových buněk v temporálních lalocích. K takto postiženým většinou patřily ženy s vyšším indexem BMI.
BMI, neboli body mass index, se v poslední době používá pro klinicky použitelné měření nadváhy. Hodnota BMI se získá, když se vydělí váha v kilogramech výškou měřenou v metrech na druhou(h/v2). Stejné standardní hodnoty je možné použít pro všechny dospělé, jak muže, tak i ženy. Možná stojí za připomenutí, že poškození mozku v temporálních lalocích má souvislost s Alzheimerovou nemocí a se ztrátou schopnosti poznávat blízké, prostředí,...
Ženy, které měly index BMI 30 a vyšší, trpěly mnohem častěji ztrátou mozkových buněk a to i tehdy, když výzkumníci eliminovali vliv faktorů jako je diabetes a životní styl. Statisticky vzato - každé zvýšení indexu hmotnosti o 1 až 1,5 bodu znamená, že se mozek zcvrkne o 13% až 15%.
Index hmotnosti se tak jeví jako objektivní „prognostik“ úbytku mozkové tkáně, ke kterému v pozdějším věku dojde. Je tedy možné jej považovat také za měřítko rizika demence.
Výsledky předkládané studie ale umožňují dvě interpretace. První je, že obezita vede k demenci. Druhá, že demence vede k obezitě. Pro hypotézu, že prvotní je poškození mozku, by svědčila ztráta buněk v temporálních lalocích a tím i v souvisejícím hypotalamu. O hypotalamu víme, že je zodpovědný za ovládání naší chutě. Spekulaci, že poškozením mozku se zvýší chuť k jídlu a to vede k obezitě, ale Gustavsonová odmítá. Kloní se k verzi, že prvotní je obezita a vysvětluje to faktem, že o obezitě je známo, že přispívá k vaskulárním problémům, tedy ke zhoršenému zásobování tkání a to je patrně příčinou pozorovaného úmrtí nervových buněk.
Takže si to zrekapitulujeme, již jsme museli akceptovat, že obezita je rizikovým faktorem cukrovky, infarktu, vysokého krevního tlaku a nespavosti. U žen to teď vypadá i na atrofii mozku a demenci. Ještě štěstí, že Gustavsonová nedělala pokusy na mužích. Vždyť ona by byla schopná nám zhatit chuť i na bůček se zelím a piviskem.
Prameny:
UK´s National Obesity forum, Neurology (vol 63, p 1876)