MIT (Massachusettský technologický institut) je soukromá univerzita ve městě Cambridge ve státě Massachusetts. Je specifická tím, že je hodně zaměřena na výzkum. Honosí se 76 laureáty Nobelovy ceny a jejími zdmi prošli takoví velikáni jako třeba Richard Feynman, Noam Chomsky, Benjamin Netanjahu, Buzz Aldrin (a dalších 14 astronautů),...
Kdyby se daly na jednu hromadu výnosy společností založených lidmi z prostředí s MIT, dalo by to 24. největší ekonomiku světa. Proto o MITu píšeme na Oslovi často, převážně ale v souvislosti s výzkumem vesmíru a moře. Absolventi MIT ale neoplývají jen bystrostí, často i nedostatkem konformity. Blízký jim je antiautoritářský hacking a také výtvory, u nichž je těžké rozlišit, nakolik jsou míněny jako provokace, žert, nebo vizí budoucnosti.
Z převážně technicky a technologicky zaměřené instituce tu a tam vypadnou i ryze biologické produkty. Příkladem je svítící potočnice lékařská, která tři a půl hodiny denně ozařuje své okolí tlumeným světlem. K tvorbě ekologicky svítících rostlin využili vědci enzym luciferázu. Ten si vypůjčili od živočichů, kteří s jeho pomocí „bioluminiscencují“. Je tu ale jeden podstatný rozdíl. Ve všech předchozích studiích byl svit organismů dosahován genetickými modifikacemi a rostlina si potřebné substance syntetizovala sama.
Tentokrát nejde o zásah do genomu, ale o vystavení rostlin vysokému tlaku v prostředí roztoku, v němž jsou enzym luciferáza, pigment luciferin a koenzym A (odbourávač metabolických produktů). Nejsou tam volně, ale zabalené do nanočástic. Výběr substancí k jejich tvorbě volili vědci tak, aby byly rostlinou nejen tolerované, ale aby si je zabudovala na správná místa a nestaly se pro ní toxické. Tlakem zajistí, že se nanočástice do rostliny dostanou póry, které má v listech a kterými dýchá.
Za zmínku stojí, že všechny použité materiály byly již dříve schváleny FDA (americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv) jako bezpečné. Jak už se u „miťáků“ stalo téměř zvykem, ani v tomto případě si vedoucí projektu Michael Strano na adresu Greenpeace a zelených aktivistů neodpustil poznámku: Vedle potočnice se nám osvědčila rukola, kapusta a špenát“.
Do palety rostlin svítících, detekujících výbušniny, varujících před suchem prostřednictvím chytrého telefonu, nyní přibyl jezdící fyto-kyborg. Vytvořili ho Harpreet Sareen a Pattie Maes. Vyšli z poznatku, že i rostliny mají obvody, kterými si mezi tkáněmi přenášejí bioelektrochemické signály. Umožňuje jim to reagovat, když je napadnou škůdci, ale nejen to. Elektrochemickými signály rostliny reagují i na teplotu, změny v půdě, a také na sluneční svit. Stačilo tedy zavést na několik míst do rostliny (včetně kořene) stříbrné elektrody a signály vysílané rostlinnými pletivy zesílit a přenést do hardware, kterému říkají robotická platforma. Místo dlouhého textu, jak to celé funguje, je lepší shlédnout připojené video:
Závěr
Podle tvůrců se kybernetické rostliny v budoucnu nejprve uplatní při napájení elektronických systémů, později se stanou součástí zařízení, která se budou sama obsluhovat, léčit a optimalizovat svůj „sebe-růst“.