O lokalitě zvané „Tanis“, nacházející se na území Severní Dakoty ve Spojených státech amerických, zde již bylo pojednáno. Jedná se o dosud plně vědecky nezpracovanou fosilní lokalitu ze souvrství Hell Creek, jejíž sedimenty vznikly právě v době kritického rozhraní K-Pg. Jako jedno z mála míst na Zemi tak přímo dokumentuje podmínky a průběh událostí, který nastal ve vzdálenosti zhruba 3000 kilometrů od místa dopadu v Mexickém zálivu. Ačkoliv zatím nebyla vydána oficiální práce, která by objevy z této lokality přehledně představila, předběžné výsledky již byly publikovány a jsou skutečně ohromující (jako autor Posledního dne druhohor a Velkého vymírání na konci křídy mohu jen litovat, že detailnější informace nebyly k dispozici dříve – ačkoliv zmínku o této lokalitě jsem do textu obou titulů přece jen stihl doplnit). Nové údaje sdělil nedávno při své přednášce na Washingtonské univerzitě geofyzik Mark A. Richards z Kalifornské univerzity v Berkeley. Ten v závěru svého vystoupení stručně načrtl nový scénář, který paleontolog Robert A. DePalma se svými kolegy na lokalitě Tanis odhalil. Mimochodem, ono do prostředí badlands příliš „nesedící“ slovo vychází z filmu Indiana Jones a Dobyvatelé ztracené archy, kde je představeno pohřbené město starověkého Egypta Tanis, v němž dojde k objevu Archy úmluvy. Také lokalita v souvrství Hell Creek má být totiž nesmírně významným objevem pro celou paleontologii. Na přesnější a detailnější výsledky si ještě nějakou dobu budeme muset počkat (ostatně další objevy odtud na sebe nenechaly dlouho čekat – jedná se například o fosilní noru i samotné fosilie menšího savce z čeledi Cimolestidae, který se zde snažil přečkat dobu nejvíce ztížených podmínek po dopadu)[1], již nyní si ale můžeme shrnout, co nového jsme se zde o katastrofě na konci křídy, která se odehrála před zhruba 66,03 milionu let, dozvěděli.
Tanis byla v té době lokalitou při pobřeží Velkého vnitrozemského moře nebo alespoň jiné menší vodní plochy (řeky nebo jezera). Nálezy ukazují, že i v této vzdálenosti měly zemětřesné vlny sílu přes 11 stupňů na Richterově škále, byly tedy mnohem silnější než kterékoliv zemětřesení známé z moderní doby. Uplatnily se zde proto efekty rozhýbání vodních mas do podoby velkých stojatých vln (séší), které byly vyvolány zemětřesením a ukládaly v té době dopadající myriády impaktních sférulí. Přímo fantastickým objevem jsou pak doklady několik milimetrů velkých sférulí, vytvářejících až pět centimetrů hluboké mikro-krátery v sedimentu a usazující se v žábrách nebohých jeseterovitých ryb (doložených detailním rentgenovým průzkumem fosilií z lokality Tanis). Jedná se tedy s největší pravděpodobností o první prokazatelnou přímou oběť dopadu planetky Chicxulub, kterou známe. Na lokalitě byly údajně objeveny i otisky stop dinosaurů, žádné detailnější informace ale zatím k dispozici nejsou.[2] Vědci spočítali na základě amplitudy zmíněných séší (kolem 10 metrů), že zemětřesení mohlo mít sílu 11 až 11,5 stupně na Richterově škále, což poskytlo jakýsi historicky první seismometr, který pro toto impaktní zemětřesení máme. Sám Richardson se domnívá, že síla zemětřesných vln po dopadu byla tak velká, že mohla způsobovat po celém světě zesílenou sopečnou činnost, přičemž nejvýznamnější ukázkou byla masivní výlevná činnost v Indii (tvorba tzv. Dekkánských trapů).[3] V lokalitě „Tanis“ tedy máme k dispozici fascinující doklady o posledních desítkách minut křídové periody, která trvala závratných 79 milionů let. Zároveň bylo nedávno oznámeno, že mexický kráter Chicxulub bude nejspíš geologickou lokalitou, zapsanou na seznamu UNESCO.[4] Skutečně úžasná doba nejen pro vědecký výzkum…
Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short Summary in English: Tanis is a paleontological locality in North Dakota, documenting events following immediately after the giant impact of Chicxulub asteroid in what is now Mexican Gulf 66 million years ago.
Odkazy:
https://www.youtube.com/watch?v=oDiZRonhoa8
https://gsa.confex.com/gsa/2016AM/webprogram/Paper284267.html
https://gsa.confex.com/gsa/2017AM/webprogram/Paper305627.html
[1] DePalma, R. A.; et al. (2017). Life after impact: a remarkable mammal burrow from the Chicxulub aftermath in the Hell Creek Formation, North Dakota. Geological Society of America Abstracts with Programs. Vol. 49, No. 6. doi: 10.1130/abs/2017AM-305627
[2] DePalma, R. A.; et al. (2016). Tsunamigenic record of the Chicxulub impact in the Hell Creek Formation, North America. Geological Society of America Abstracts with Programs. Vol. 48, No. 7. doi: 10.1130/abs/2016AM-284267
[3] Paul R. Renne; et al. (2015). State shift in Deccan volcanism at the Cretaceous-Paleogene boundary, possibly induced by impact. Science, vol. 350, no. 6256, pp. 76-78; doi: 10.1126/science.aac7549
[4] Viz například https://www.poresto.net/2018/11/11/crater-de-chicxulub-seria-geoparque-mundial-de-la-unesco/