Mezinárodní ústav pro míry a  váhy v Paříži ve spolupráci s korejskými vědci poprvé od roku 1969 prověřil obsah argonu ve vzduchu a došel k překvapivým závěrům, jež zveřejnil v mezinárodním vědeckém časopise Metrologia. Vzduch je o 0,01% hustší, než jsem se doposud domnívali.
Pozemská atmosféra má celkem standardní složení, které najdeme v každé středoškolské učebnici. Připomeňme si jen, že dominantní komponentou vzduchu je dusík a spolu s ním obsahuje vzduch zhruba 21% kyslíku, 0,04% oxidu uhličitého, 1% vodních par. Pak už stojí za zmínku jen výskyt argonu, kterého je ve vzduchu 0,9%. První měření obsahu argonu z roku 1903 určilo jeho koncentraci ve vzduchu na 0,934%. Pozdější měření ale tento údaj korigovala a na jejich základě jsme předpokládali, že vzduch obsahuje 0,917% argonu. Nejnovější korejsko-francouzská měření skončila s výsledkem 0,9332 + 0,0006%. Ukázalo se, že sto let stará měření byla na rozdíl od těch novějších překvapivě přesná.
Pokud jste si právě položili otázku, k čemu že je dobré znát obsah argonu a potažmo i hustotu vzduchu s tak velkou předností, pak vězte, že to je klíčový údaj pro vědce, kteří potřebují vážit s vysokou přesností. Archimédův zákon neplatí jen pro vodu, ale i pro plyny a "těleso do nich ponořené, je nadlehčováno silou, jež se rovná tíze plynu  tělesem vytlačeného". A tohle "nadnášení" musejí vědci k naměřené hmotnosti objektu přičíst. Různé údaje o hustotě vzduchu samozřejmě vedou k přidávání různých hodnot. Na jednom kile oceli se tak dá provážit 15 mikrogramů. V uplynulých letech se vědci několikrát přesvědčili, že s jejich vážením není něco v pořádku. Nyní už je jasné, že zmatek vyvolával nepřesný údaj o hustotě vzduchu. Dá se říci, že ve fyzice vzduch tímto objevem výrazně zhoustl.