Hypotetická rekonstrukce vzezření abelisaurida druhu Thanos simonattoi. Tento asi 6 metrů dlouhý teropod představoval středně velkého až většího masožravce, který však ve svých ekosystémech nebyl dominantním predátorem. Kredit: Juan, Wikipedie (CC BY-SA 4.0)

Největší jihoamerický stát byl nedávno centrem paleontologické pozornosti spíše v negativním duchu, a sice kvůli ničivému požáru, jenž v září zachvátil Národní muzeum v Rio de Janeiru a zničil množství velmi cenných fosilních exponátů (naštěstí některé se podařilo přece jen zachránit, jak ukazují stále probíhající průzkumy trosek – týká se to například i holotypu tyranosauroida druhu Santanaraptor placidus). Brazílie ale v uplynulých týdnech dala paleontologickému světu i dva zcela nové druhy dinosaurů, konkrétně jednoho křídového abelisauridního teropoda a jednoho vývojově primitivního triasového sauropodomorfa. Pojďme si je tedy nyní oba stručně představit.

Zmíněný abelisauridní teropod žil v období geologického stupně santon ve svrchní křídě, od současnosti jej tedy dělí doba přibližně 85 milionů let. Jeho fosilie v podobě pouhého jednoho krčního obratle (čepovce) byly objeveny v sedimentech souvrství São José do Rio Preto v nejlidnatějším brazilském státě São Paulo. Objev učinil roku 2014 jistý Sérgio Luis Simonatto s týmem z instituce Museu de Paleontologia „Prof. Antonio Celso de Arruda Campos“[1], zbytek stejného obratle odkryl později jeden z autorů popisné studie, paleontolog Fabiano Vidoi Iori. Ten spolu s Rafaelem Delcourtem publikoval v listopadu letošního roku studii, ve které teropoda pojmenovali jako Thanos simonattoi.[2] Rodové jméno odkazuje k postavě z Marvel komiksů, druhové je poctou objeviteli prvního fosilního fragmentu. Holotyp nese označení MPMA 08–0016/95 a v současnosti je umístěn v expozici brazilského Museu de Paleontologia de Monte Alto. Abelisauridní teropod, jehož délku odhadli paleontologové na 5,5 až 6,5 metru, měl patřit do kladu Brachyrostra a nebyl dominantním predátorem ve svém ekosystému (ze stejného souvrství jsou známé fosilie většího teropoda ze skupiny Megaraptora).

Rekonstrukce vzezření druhu Unaysaurus tolentinoi, sauropodomorfa stejně geologicky starého a blízce příbuzného druhu Macrocollum itaquii. Tito menší býložraví sauropodomorfové při své velikosti člověka až menšího koně ještě nedávali tušit, do jak gigantických rozměrů jednou dorostou jejich evoluční potomci – sauropodní dinosauři. Kredit: Michael B. H., Wikipedie (CC BY-SA 3.0)

Vzhledem k velmi skromnému fosilnímu materiálu, který byl pro popis k dispozici, však není překvapivé, že autoři popisu čelí i občasné kritice kolegů. Objevuje se totiž zřejmě relevantní názor, že Delcourt a Iori měli se stanovením oficiálního vědeckého jména počkat až do doby, než bude z dinosaura případně objeveno více fosilních fragmentů.[3]Až čas nejspíš prověří, zda šlo o správný a opodstatněný krok.

Druhým brazilským dinosaurem, jehož objev byl oznámen teprve před několika dny, je vývojově primitivní sauropodomorf z čeledi Unaysauridae, pojmenovaný Macrocollum itaquii.[4] Tento menší příbuzný rodů Jaklapallisaurus z Indie a Unaysaurus rovněž z Brazílie představuje se svým stářím až 225,4 milionu let jednoho z nejstarších známých dinosaurů vůbec. Fosilie tohoto druhu byly objeveny v sedimentech souvrství Caturrita na území jižního brazilského státu Rio Grande do Sul. Holotyp má podobu téměř kompletní a artikulované kostry, dvě další fosilie rovněž představují skvěle zachované exempláře. Unikátní kombinace anatomických znaků zejména na lebce dokazují, že se jedná o samostatný rod i druh primitivního sauropodomorfa. Jeho rozměry ještě nebyly nijak impozantní – autoři popisné studie odhadují délku na 3,5 metru, výšku zhruba na 1,5 metru a hmotnost těsně nad 100 kilogramů. Nápadným znakem je relativně dlouhý krk, který již připomíná pozdější sauropody. Odtud také pochází rodové jméno sauropodomorfa, které v doslovném překladu znamená „velký/dlouhý krk“. Krční část páteře již byla u tohoto druhu přibližně dvojnásobně delší než u jiných takto starobylých forem sauropodomorfů. Pravděpodobně chodili přednostně po dvou končetinách a své dlouhé krky natahovali do výšky, aby se dostali k větvím, které již byly z dosahu menších býložravých obratlovců. Vzhledem k vysoké úrovni zachování fosilií rodu Macrocollum se výrazně zpřesňuje naše povědomí o vývoji a změnách kosterní anatomie těchto dinosaurů v kritickém období před asi 233 až 225 miliony let, tedy v rané fázi svrchního triasu.

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

Short Summary in English: Two new species of non-avian dinosaurs were described in the past weeks from Brazil, an abelisaurid theropod Thanos simonattoi from the Late Cretaceous and primitive sauropodomorph Macrocollum itaquii from the Late Triassic.

Odkazy:

https://phys.org/news/2018-11-ancient-skeletons-ancestors-giant-dinosaurs.html

https://blogs.discovermagazine.com/deadthings/2018/11/20/dinosaur-brazil/#.W_vleOiLrct

https://waxing-paleontological.blogspot.com/2018/11/thanos-deserves-better.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Thanos_simonattoi

https://en.wikipedia.org/wiki/Macrocollum

[1] Méndez A. H., Novas F. E., Iori F. V. (2014). „New record of abelisauroid theropods from the Bauru Group (Upper Cretaceous), São Paulo State, Brazil“. Revista Brasileira de Paleontologia. 17(1): 23–32.

[2] Delcourt, Rafael (2018). „Ceratosaur palaeobiology: New insights on evolution and ecology of the southern rulers“. Scientific Reports. 8 (1): 9730. doi:10.1038/s41598-018-28154-x

[3] Viz například Andrea Cau: https://theropoda.blogspot.com/2018/11/thanos.html

[4] Rodrigo Temp Müller, Max Cardoso Langer & Sérgio Dias-da-Silva (2018). An exceptionally preserved association of complete dinosaur skeletons reveals the oldest long-necked sauropodomorphs. Biology Letters 14: 20180633. doi: 10.1098/rsbl.2018.0633