Pokud čtete dinosauří blog pravidelně, pak vám jistě neunikla informace o praktickém vyřazení domnělého nejdelšího tvora všech dob jménem Amphicoelias fragillimus (nyní Maarapunisaurus fragillimus) ze seznamu rekordních gigantů. O existenci tohoto svrchnojurského diplodokoida většina vědců nepochybuje a jeho gigantický obratel skutečně dosahoval kolosálních rozměrů, vzhledem k přeřazení tohoto taxonu do čeledi Rebbachisauridae však jeho tělesná délka klesla z původně odhadovaných 40 až 60 metrů na „pouhých“ 30,3 až 32 metrů.[1] Tím pádem se již nejedná o nejdelšího známého dinosaura, proto se musíme porozhlédnout jinde. Jako vždy je zde největším problémem nekompletnost obřích exemplářů sauropodů, takže přesnou představu si můžeme udělat jen stěží. Nejdelší poměrně kompletní kostrou zůstává „stařičký“ Diplodocus carnegii s rekonstruovanou délkou zhruba 27 metrů, o rekordní míru se ale nepochybně nejedná.[2] V současnosti je známo asi pět druhů sauropodů, jejichž celková tělesná délka mohla dosáhnout „magické“ hranice 35 metrů, čímž překonávají i největší známé kytovce (rekordní zjištěná míra u plejtváka obrovského činí asi 33,6 metru, prokazatelná rekordní délka, změřená vědeckými metodami, však činí „jen“ 29,9 metru)[3]. Zmíněné délky 32 až 35 metrů pravděpodobně dosahovaly severoamerické druhy Supersaurus vivianae[4] a Diplodocus hallorum[5] i čínský Mamenchisaurus sinocanadorum[6]. Jen o trochu „kratší“ jsou pak druhy Sauroposeidon proteles z USA (27 až 34 metrů)[7] a „Antarctosaurus“ giganteus z Argentiny (do 33 metrů)[8]. Nejhmotnějšími a zároveň i nejdelšími druhy jsou pak někteří jihoameričtí a severoameričtí titanosauři. Alamosaurus sanjuanensisAlamosaurus sanjuanensis i vloni popsaný Patagotitan mayorum[10] mohli při hmotnosti nad 70 tun dosahovat délky až kolem 37 metrů, možná i více. Skutečným rekordmanem však i po 25 letech od svého formálního popisu[11] zůstává téměř stotunový kolos Argentinosaurus huinculensis.[12]
Překvapující je skutečnost, že tento gigant nebyl jen nejtěžší, ale zřejmě i nejdelší ze známých druhů dinosaurů (alespoň pokud můžeme věřit podobě jeho rekonstruované kostry). Zatímco některé konzervativní odhady délky argentinosaura nepřekračují rozmezí 25 až 30 metrů[13], nejslavnější smontovaná kostra z instituce Museo Municipal Carmen Funes v argentinském městě Plaza Huincul (provincie Neuquén) měří na délku rovných 39,7 metru. Nejvyšší bod hřbetní části páteře pak dosahuje výšky asi 7,3 metru nad zemí. To odpovídá například délce deseti osobních automobilů nebo tří autobusů za sebou. Výška samotné hřbetní části pak odpovídá takřka dvěma dospělým žirafám (nebo čtyřem dospělým mužům) nad sebou. Hmotnost tohoto hypotetického jedince byla odhadnuta na 60 až 88 tun v závislosti na použité metodě výpočtu. Vědecká studie z roku 2013, v jejímž rámci byl exponát podrobně zkoumán, stanovila mimochodem odhad hmotnosti na 83 230 kilogramů.[14] To odpovídá zhruba šestnácti dospělým slonům, sedmdesáti osobním automobilům nebo více než tisícovce dospělých osob. Problém je ovšem v tom, že kostra je z větší části smontována pouze na základě hypotetické podoby různých jejich částí. Drtivou většinu kosterních elementů tohoto dinosaura totiž vůbec neznáme a není jisté, že neznámé kosterní části byly tvarově odpovídající jiným druhům titanosaurů. V odhadované délce i výšce kostry tak může být velký rozptyl, například až mezi 28 a 45 metry (zejména v závislosti na délce krční a ocasní páteře). Již zmíněná vědecká studie podala přesvědčivý důkaz, že i takový kolos se mohl efektivně pohybovat, byť jen relativně pomalou rychlostí. Je tedy jisté, že i takto masivní jedinec skutečně mohl existovat. Pomyslná hranice 40 metrů délky tedy rozhodně nemusela být nepřekonatelná ani pro relativně „krátké“ robustní titanosaury.
Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short Summary in English: Giant titanosaur Argentinosaurus huinculensiswas not only currently largest (heaviest) known sauropod dinosaur, but probably also the longest one. It could probably grow to almost 40 meters in length and its weight was likely well over 80 tonnes.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Argentinosaurus
https://www.interpatagonia.com/cutralco-huincul/carmen-funes-municipal-museum.html
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/a/argentinosaurus.html
https://www.dinochecker.com/dinosaurs/ARGENTINOSAURUS
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=66646
[1] Carpenter, Kenneth (2018). „Maraapunisaurus fragillimus, N.G. (formerly Amphicoelias fragillimus), a basal Rebbachisaurid from the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Colorado“. Geology of the Intermountain West. 5: 227–244.
[2] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 213 (anglicky)
[3] „Assessment and Update Status Report on the Blue Whale Balaenoptera musculus“ (PDF). Committee on the Status of Endangered Wildlife in Canada. 2002.
[4] Lovelace, David M.; Hartman, Scott A.; Wahl, William R. (2007). „Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny“. Arquivos do Museu Nacional. 65 (4): 527–544.
[5] Carpenter, K. (2006). „Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus.“ In Foster, J.R. and Lucas, S.G., eds., 2006, Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin 36: 131–138.
[6] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs (2nd Edition). Princeton University Press, str. 213 (anglicky)
[7] Wedel, Mathew J.; Cifelli, Richard L. (2005). „Sauroposeidon: Oklahoma’s Native Giant“ (PDF). Oklahoma Geology Notes. 65 (2): 40-57.
[8] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
[9] Fowler, D. W.; Sullivan, R. M. (2011). „The First Giant Titanosaurian Sauropod from the Upper Cretaceous of North America“. Acta Palaeontologica Polonica. 56 (4): 685. doi: 10.4202/app.2010.0105
[10] Carballido, J. L.; et al. (2017). „A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs“. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219. doi: 10.1098/rspb.2017.1219
[11] Bonaparte, J. F. and Coria, R. A. (1993). Un neuvo y gigantesco saurópodo titanosaurio de la Formación Rio Limay (Albanio-Cenomaniano) de la Provincia del Neuquén, Argentina. Ameghiniana 30(3):271-282.
[12] Benson, R. B. J.; et al. (2014). „Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage“. PLoS Biol. 12 (5): e1001853. doi: 10.1371/journal.pbio.1001853
[13] Mortimer, Mickey (2001). „Titanosaurs too Large?“. Dinosaur Mailing List.
[14] Sellers, W. I.; Margetts, L.; Coria, R. A. B.; Manning, P. L. (2013). Carrier, David, ed. „March of the Titans: The Locomotor Capabilities of Sauropod Dinosaurs“. PLoS ONE. 8 (10): e78733. doi: 10.1371/journal.pone.0078733