Slovník praví, že trávník je udržovaná travnatá plocha parkového typu. Udržování trávníků parkového typu ale stojí obecní kasy hodně peněz. Také proto, že městští radní to považují za svou vizitku, která je hned vidět a dobře udržované trávníky vzbuzují dojem, jak dobře se starají o blaho nás všech.

 

Krátce střižené zelené pažity se staly prestižní záležitostí i soukromých pozemků a prostranství před domy, domky i domečky. Zakládáme je všude, kde chceme, aby to vypadalo hezky a moc nás to nestálo. Právě na ekonomickou stránku trávníků si nyní posvítila dvojice výzkumníků: Maria Ignatieva z Univerzity západní Austrálie v Perthu a Marcus Hedblom ze Švédska. Výsledky studie nyní zveřejnil časopis Science. Klasicky obhospodařované trávníky z nich zrovna moc „zeleně“ nevyšly.

 

Založit trávník není jednoduchá a už vůbec ne levná záležitost. Vyžaduje podkladovou vrstvu, filtrační vrstvu, štěrbiny vyplněné pískem, nebo oblázky pro odvod dešťové a zálivkové vody,… Aby byl zachován vzhled, růst a zdravotní stav porostu, je potřeba ho také hnojit a to tím vydatněji, čím častěji je sekán. V jarním období se doporučuje hnojit NPK Cereritem, a to v dávce 200 až 400 kg na hektar. Na podporu růstu se většinou později ještě přihnojuje dusíkem, například ledkováním. Koncem srpna by se měla znovu aplikovat komplexní hnojiva.... Inu, má-li být zeleň závisti hodná, je drahá.

 

Když to autoři spočetli, vychází nás to dráž, než kolik stojí stejná rozloha, na níž roste „chleba“.  Problém trávníků je totiž v tom, že se u nich potřeba dusíku těžko odhaduje. Záleží na výšce porostu a frekvenci sečí. Špatný odhad až příliš často přivodí, že máme zelené nejen trávníky, ale i jejich spádové potoky, rybníky a koupaliště.

 

Asi nejhorší na trávnících je, že se z nich splavují rezidua z postřiků. Ano, pokud jste to netušili, tak se trávníky pesticidy a fungicidy stříkají. Často a hodně. Až to zemědělcům začíná vadit. Zvláště na městské zeleni se jedy nešetří, což umocňuje rezistenci patogenů. Ty pak pěstitelům decimují jejich obiloviny.

 

Ani se zavlažováním trávníků to není jen tak. Jsou na vodu náročné, a protože mít dokonalý trávník je běh na dlouhé trati, tak když se věci semelou tak, že je rok srážkově hubený, ve snaze ušetřit si léta práce, dostává kropení trávníku přednost před racionálnějším využíváním nedostatkové vody.  V suchých oblastech USA již připadá na udržování trávníků 75 % celkové roční spotřeby vody domácností…  Zahradníci začínají mít čím dál tím víc problémů s dalším neduhem spojeným s vydatným zaléváním – zasolováním pozemků.

 

Jedno trávníků ale upřít nelze. Jsou výraznými estetickými a účelovými prvky urbanistiky. Biologové architektům kontrují poznámkou, že na nich roste jen velmi malý počet druhů travin a že jsou možná hezké, ale proto, že jsou "monokulturou".  Kvůli tomu a jejich častému sekání, na nich téměř nic nekvete. S různorodostí a pestrostí živočišných životních forem to je u nich také na levačku. Nejhůře jsou na tom paradoxně ty nejexkluzivnější pozemky. U zoologů si vysloužily nálepku: „kulturní pouště“. Prý se ani moc neliší od vyasfaltovaných parkovišť.

 

Jde o marginální záležitost?

Posuďte sami. Ve Švédsku trávníky tvoří 52 % městské zeleně. V USA zabírají trávníky 1,9 % veškeré plochy země. Statisticky vzato by podle autorů studie mohly trávníky představovat okolo 23 % plochy měst, z čehož jim vyšlo, že se může jednat až o 0,8 milionů kilometrů čtverečních zabrané půdy. To je více, než má Španělsko s Anglií dohromady.

Závěr

To, co považujeme za estetické, je pro pěstitele rizikové z hlediska vzniku rezistentních patogenů. Pro ekology přispěvatelem k eutrofizaci povrchových vod a znehodnocovatelem spodních vod rezidui pesticidů a fungicidů. Často jde o ukázkové nešetrné hospodaření s vodou se šířením zasolených lokalit. Udržování trávníků je nejen ekonomicky náročné, ale přičiněním benzínových sekaček se trávníky staly významnými producenty oteplovacích plynů, oxidů uhlíku a dusíku. Třešničkou na pomyslném dortu rizik je karcinogenní smog produkovaný pojezdem vehiklů při sekání a hnojení. Na trávníky se dá pohlížet jako na líbivé obhospodařované plochy, ale také jako na ekologicko-ekonomické lokální katastrofy, které s pravidelností jednoho až dvou týdnů  oblažují naše uši hřmotem. Možná už nazrál čas, přestat trávníky vnímat zidealizovaným pohledem osmnáctého, devatenáctého a dvacátého století. Co třeba začít za estetičtější považovat místo těch „anglických“, „švédské“ - viz foto z Uppsaly.

Literatura

Maria Ignatieva, Marcus Hedblom.: „An alternative urban green carpet“, Science  12 Oct 2018: Vol. 362, Issue 6411, pp. 148-149. DOI: 10.1126/science.aau6974