Nyní se objevil popis nového teropoda, jehož fosilie byly opět objeveny v blízkosti vajec. Přesněji řečeno – objeveny byly společně s fragmentem vaječné skořápky, který se nacházel vedle ocasu zvířete. Tentokrát se však zdá, že vejce bylo příliš velké na to, aby dinosaurovi patřilo.
Qiupanykus zhangi, jak byl nový teropod pojmenován týmem čínských vědců vedeným Ťün-čchang Lüm z Geologického ústavu Čínské akademie geologických věd, byl objeven v západní části čínské provincie Che-nan, v sedimentech nejsvrchnější křídy. Žil tedy na samotném konci druhohor. Důkladný výzkum ukázal, že Qiupanykus patřil mezi alvarezsauridy, velmi specifické teropody s dosud ne příliš dobře známým evolučním původem (byť nedávný výzkum naše znalosti evoluce alvarezsauroidů, tedy alvarezsauridů a jejich nejbližších příbuzných, částečně obohatil).
Co však může být nejzajímavější v kontextu objevu nového teropoda je onen fragment vaječné skořápky, jež byl objeven společně s ním. Autoři výzkumu spočítali možnou hmotnost vejce a dinosaura a došli k závěru, že Qiupanykus toto vejce rozhodně snést nemohl. Jejich argumentace je jednoduchá – dinosaurus nemůže snést vejce, jehož hmotnost je dvakrát větší než hmotnost jeho samotného (dle odhadů Q. zhangi vážil přibližně půl kilogramu, kdežto vejce možná více než 1,1 kg).
Co to tedy znamená? Autoři pracovali s několika hypotézami. Za prvé, skořápka mohla být uložená společně s materiálem dinosaura náhodou. Za druhé, vejce patřilo alvarezsauridovi. Za třetí, vejce alvarezsauridovi nepatřilo, dinosaurus ho rozbil. Přestože práce neobsahuje žádnou rozsáhlejší diskuzi, autoři se přiklonili ke třetí hypotéze. Dle jejich názoru vysoce zmodifikované přední končetiny alvarezsauridů, jež zahrnovaly pouze jeden funkční prst se silným a ostrým drápem, mohly sloužit právě k rozbíjení vajec.
Nápad je to zcela jistě zajímavý, nicméně bez dalšího kompletnějšího materiálu bude obtížné přijmout ho jako alternativu k dříve navrhované hrabavé funkci drápu. Nechme se překvapit, co nám ukážou další objevy a výzkumy.
Napsáno pro Pravěk.info a osel.cz