Jan Amos Komenský, Moravák žijící v Amsterdamu. Jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů, přezdívaný „učitel národů“.

Podle mnohých autorů má pravidelné testování v rámci vysokoškolské výuky dvě základní funkce – antiprokrastinační efekt a efekt rychlé zpětné vazby. Studentům se sníženou schopností sebekontroly (a to je dnes, přiznejme si to, většina :)) může nastavení pevných termínů a rozdělení probírané látky do menších snadněji zvládnutelných bloků pomoci dosáhnout lepších studijních výsledků. Pokud je test včas vyhodnocen (což je např. s pomocí e-learningových modulů snadno splnitelná podmínka), poskytuje studentovi rychlou informaci o pokroku, jehož dosáhl, a umožňuje mu nasměrovat úsilí ke zvládnutí méně zažitých okruhů probírané látky. Tohle je celkem triviální – proto se pedagogičtí výzkumníci (např. De Paola a Scopa 2011, Bernatzky a kol. 2018) zaměřili na řešení složitějších otázek – a to jak zjistit vliv každého z efektů (antiprokrastinační, zpětné vazby) na celkový výkon studenta a jaká frekvence testování je optimální. Zatímco první otázka je podle mě zajímavá pouze z hlediska metodologie výzkumu (jak sakra bude vypadat experiment, v rámci kterého se podaří tyto dva efekty od sebe odlišit), odpověď na druhou z nich může být jistě zajímavá i z hlediska reálné praxe. Bernatzky a kol. zadávali během semestru (15 týdnů) jedné skupině testy každý týden, druhé jednou za dva týdny a z pohledu dosažených studijních výsledků nepozorovali žádný statisticky významný rozdíl. V závěru své studie opatrně přiznávají, že zvolená frekvence testů nedala studentům šanci dostatečně učivo zažít a že své studenty prostě „utestovali“. Tak snad příště lépe a radostněji…

Test však nemusí být jen způsobem, jak rychle a jako že objektivně rozdat známky, ale také poměrně funkční cestou, jak studovat. Na rozdíl od opakovaného čtení (re-reading) či procházení studijních materiálů (re-studiing), což je u nás bohužel dosud nejčastěji používána technika přípravy posluchačů na zkoušku, dochází při vyplňování testu k vyhledávání a vyvolávání (retrieval) informace z mozku a k jejímu následnému znovu-uložení. Důsledkem by pak měla být vyšší míra uchování (či chcete-li retence) informace v dlouhodobé paměti a následně samozřejmě zlepšení studijních výsledků. Tohle zní logicky, ale jako každá myšlenka, má i tato své oponenty. Podle nich má použití testu jako studijní techniky prokazatelně pozitivní vliv pouze v případě, že se student připravuje na test (čím podobnější jsou tréninkový a zkouškový test, tím lépe), pokud jde o slabšího studenta a pokud není cílem studia řešení úkolu vyžadujícího deduktivní uvažování (deductive-reasoning task).

Tvrzení, že je příprava s využitím testů neefektivní, pokud následně postavíme studenta před problém vyžadující komplexní logickou úvahu, má oporu zejména v práci Trana a kol. z roku 2015. V rámci jeho experimentu se studenti nejprve seznámili s faktickými informacemi (premisami) týkajícími se chování zástupců čtyř vymyšlených skupin – Nerdů, Prepsů, Gothů a Lonerů. Premisy vypadaly např. takto:

1. Pokud se nějaký Prep připojí ke skupině, tak všichni Gothové danou skupinu opustí.

2. Pokud je ve skupině 10 a více jedinců, nebude v ní přítomen Loner

3. V jakékoli skupině je přítomno více Prepů nežli Nerdů

4. Dva Nerdi si nikdy neobléknou tričko stejné barvy

5. Gothové se jako jediní vždy oblékají do černých triček

6. Ve skupině Prepů má vždy někdo tričko pastelové barvy, což neplatí pro ostatní skupiny

7. Lonerové se jako jediní vždy oblékají do fialových triček

Po úvodním přečtení všech premis (1 premisa/5s) měla první skupina možnost po dobu 5 min znovu pročítat zvoleným tempem jednotlivé premisy, druhá pak v daném časovém intervalu vyplňovala test typu „doplňovačka“.

1. Pokud se nějaký….. připojí ke skupině, tak všichni…… danou skupinu opustí.

Testování probíhalo na počítači a vždy po doplnění celé odpovědi se studentovi zobrazila správná verze příslušné premisy. Ihned poté následoval závěrečný test s více nabídnutými odpověďmi (multiple-choice test). Jeho otázky byly koncipovány tak, aby student musel správné řešení odvodit pomocí logické kombinace alespoň dvou premis.

1. Pokud má skupina 12 členů, může se v ní nacházet jedinec oblečený ve fialovém tričku?

   1. Určitě ano

   2. Určitě ne

   3. Možná ano

Studenti, kteří k přípravě použili test, dopadli v závěrečném testu o něco hůře, než studenti, kteří si znovu procházeli plné znění jednotlivých premis.

„Ora et labora“, Hvar, Chorvatsko. Kredit: August Dominus, Wikimedia.

Zmíněný experiment zopakovala v roce 2018 skupina Wissmana a kol. Přesná replikace Tranova postupu vedla k naprosto stejnému výsledku. Také záměna testu typu „doplňovačka“ za test typu „vyplňovačka“ (fill-in-the-blank), kde musel student zpaměti vepsat celé znění dané premisy, nepřinesla nic nového. Pes byl podle autorů studie zakopán v tom, že zatímco při opakovaném čtení prošli studenti během poskytnutých pěti minut každou premisu průměrně 10-15 krát, při řešení testu typu „vyplňovačka“ to bylo pouze 2-5 krát. Pokud bylo oběma skupinám uloženo absolvovat čtyři studijní cykly, karta se obrátila a konečné výsledky skupiny využívající k přípravě test byly statisticky významně lepší. Rozdíl mezi skupinami se ještě prohloubil, pokud byl mezi tréningem a závěrečným testem ponechán delší časový odstup (dva dny). V závěru dané studie autoři konstatují, že tréning s využitím test typu „doplňovačka“ nevede k uložení veškerých informací, které jsou kriticky nezbytné pro řešení deduktivních úkolů. Při používání tohoto typu testu je každá z informací zpracovávána odděleně a nikoli ve vztahu k ostatním informacím, z paměti jsou vyvolávány pouze útržkovité informace s nízkým stupněm komplexity. Využití jiného typu testu řeší problém jen částečně, neboť zásadním faktorem se nakonec zdá být doba věnovaná studiu – při opakovaném čtení zvládli studenti čtyři tréninkové cykly průměrně za 5 min, zatímco členové skupiny vyplňující test k tomu potřebovali průměrně 16 min.

Inu tak – při správném použití umožňují testy jak efektivní kontrolu studijního výkonu, tak i jeho zvýšení, ovšem o Norimberský trychtýř se v žádném případě nejedná. Chce-li tedy student uspět, nezbývá mu nic jiného, než klasické „Ora et labora“. Vhodná studijní technika může pomoct, ale nedostatek pracovního úsilí stejně nevyřeší……

Literatura:

1. De Paola, M., & Scoppa, V. (2011). Frequency of examinations and student achievement in a randomized experiment. Economics of Education Review, 30(6), 1416-1429.

2. Bernatzky M., Cabrera J. M., Cid A. (2018) Frequency of Testing. Lessons from a Field Experiment in Higher Education. Journal of Economics and Economic Education Research 19(1), 1-11.

3. Adesope, O. O., Trevisan, D. A., & Sundararajan, N. (2017). Rethinking the use of tests: A meta-analysis of practice testing. Review of Educational Research, 87(3), 659-701.

4. Pan, S. C., & Rickard, T. C. (2018). Transfer of test-enhanced learning: Meta-analytic review and synthesis. Psychological bulletin, 144(7), 710.

5. Tran, R., Rohrer, D., & Pashler, H. (2015). Retrieval practice: the lack of transfer to deductive inferences. Psychonomic Bulletin & Review, 22(1), 135-140.

6. Wissman, K. T., Zamary, A., & Rawson, K. A. (2018). When Does Practice Testing Promote Transfer on Deductive Reasoning Tasks?. Journal of Applied Research in Memory and Cognition.