Historie líčí Hitlera jako novátorského propagandistu, který uhranul davy a tím zajistil volební úspěchy nacistů před jejich nástupem k moci a demontáží demokracie v roce 1933. Hitler bývá odborníky i veřejností považován za úspěšného řečníka v politických kampaních, který je stále vzorem, především pro bezskrupulózní politiky deroucí se za každou cenu k moci. Pomineme-li fakt, že Hitler byl ve skutečnosti malý šmejd s knírkem, jaký byl jeho reálný vliv na výsledky politických kampaní nacistů?
Tuto pozoruhodnou otázku si položili političtí vědci z německé Univerzity v Kostnici.
Zaměřili se na to, jak efektivní byly ve skutečnosti Hitlerovy afektované výstupy při získávání politické podpory pro NSDAP ve Výmarském Německu. Jejich výsledky zcela převrací dosavadní pohled na údajné Hitlerovy magické řečnické schopnosti. Hitler měl ve skutečnosti na volební úspěchy nacistů před uchopením moci jen mizivý vliv. Výzkum publikoval časopis American Political Science Review (APSR).
Mezi lety 1927 a 1933 se ve Výmarském Německu odehrálo celkem pět parlamentních voleb, tedy do Reichstagu, a jedny prezidentské volby. Během této doby vyrostla nacistická strana NSDAP z původně okrajového zisku 3 procenta hlasů, na zásadních 44 procent. Peter Selb a Simon Munzert ve své studii prokazují, že 455 Hitlerových veřejných vystoupení, která se v té době odehrála, mělo až překvapivě malý vliv na výsledky voleb.
Selb s Munzertem vycházejí z volebních statistik 1000 okresů a obvodů, společně s 3 864 obcemi. Do svých analýz zahrnuli informace o místech Hitlerových vystoupení v kampani, návštěvnosti jednotlivých vystoupení a také počet členů nacistické strany. Brali v úvahu i vystoupení Josepha Goebbelse, druhého nejvýznamnějšího řečníka nacistů, na předvolebních mítincích. Pomocí statistických metod porovnávali volební trendy v oblastech, kde Hitler veřejně vystoupil – s podobnými oblastmi, v nichž se Hitler neobjevil.
Oba vědci byli překvapeni, jak mizivý vliv Hitlerova vystoupení měla. Vzhledem k neustálému oslavování Hitlerových řečnických dovedností to bylo až šokující. Hitlerova vystoupení ovlivnila volby ve Výmarském Německu jen okrajově a velmi omezeně, jak v prostoru, tak v čase. Jediný znatelný vliv Hitlera na volební výsledky lze podle nich vysledovat v prezidentské kampani pro volby roku 1932, která byla ovšem specifická a v řadě ohledů se od parlamentních voleb lišila. Hitlerova vystoupení mu získala jedno až dvě procenta hlasů navíc. Jak ale známo, stejně mu to nestačilo. Starý a nemotorný Hindenburg, který veřejně nevystoupil ani jednou, Hitlera ve druhém kole prezidentské volby porazil.
Hitler a jeho kumpáni využívali nové a sofistikované metody politického boje. Nasadili reproduktory, létali letadly po Německu a získali tím bezprecedentní možnost průniku své propagandy k veřejnosti. Po převzetí moci nacisty a nástupu totalitního režimu v roce 1933 navíc propaganda měla silný a dlouhodobý účinek na chování lidí. Přesto bylo Hitlerovo frenetické řečnění před nástupem nacistů k moci prakticky k ničemu.
Podle Selba a Munzerta ve skutečnosti sehrály v nástupu nacismu v Německu naprosto klíčovou roli ekonomické a také širší politické okolnosti. Nacisty protlačila k moci masová nezaměstnanost, zoufalá hospodářská situace, nedostatek podpory pro demokracii, hluboké odcizení mezi stranami a voliči, a také zjevně slabé instituce státu. V porovnání s těmito faktory byl Hitler jako charizmatický řečník jenom ozdobnou kudrlinou receptu na katastrofu 20. století. Badatelé na základě svých zjištění doporučují vnímat roli charizmatických řečníků při vzestupu populistických hnutí s patřičným skepticismem. Skutečná rizika jsou někde jinde.
Literatura
Universität Konstanz 4. 8. 2018, American Political Science Review online 7. 8. 2018.