Léto pořádně dupnulo na plyn. V horkých nocích se fyzici odvážně pouštějí do fantazií, které by si za jiných klimatických podmínek nechali pro sebe. Přihodilo se to i Andersovi Sandbergovi, počítačovému neurovědci z institutu Future of Humanity Institute na Oxfordu, který je zároveň popularizátorem a vizionářem. Jak je vidět, zajímá ho nejen neurověda, ale také fyzika a … lesní plody.
Sandberg nedávno sepsal odborný článek o tom, co by se stalo, kdyby Země byla v jednom okamžiku nahrazena gigantickou kupou borůvek. Badatel to ještě upřesňuje tak, že borůvky by byly sice těsně naskládané, ale nikoliv stlačené. Klíčovým předpokladem pro Sandbergovy výpočty bylo to, že nešlo o plody z brusnice borůvky, slavného keříku našich lesů, nýbrž o borůvky z brusnice chocholičnaté, známé jako kanadská borůvka. Kanadské borůvky jsou pochopitelně větší a pevnější, což je velmi důležité. Velikost a konzistence borůvek, které by znenadání tvořily objekt velikosti Země, je podle Sandberga klíčová v tom, že mezi takovými borůvkami zůstane spousta prázdných prostor vyplněných vzduchem.
Pro osoby, které by v takovou chvíli stály na povrchu Země / hromady borůvek, by se okamžitě dramaticky změnila gravitace. Hustota borůvek je totiž zhruba stejná jako hustota vody. Změna materiálu planety na borůvky by značně snížila hustotu planety a tím i její hmotnost. Pokud by někdo vážil 68 kilogramů, tak na borůvkové planetě by to bylo pouhých 9 kg. Na veselé skotačení po řídké planetě by ale nejspíš nikdo neměl moc náladu. Situace by se totiž rychle zhoršila.
Masa borůvek by se začala hroutit do sebe vlivem gravitace a nesmírně se stlačovat. K povrchu borůvkové planety by se draly veliké bubliny vzduchu a vnitřek takové planety by se plnil borůvkovým džemem. Gejzíry vzduchových bublin by společně s hroutícím se jádrem planety vyvolaly nejhorší zemětřesení všech dob, na poměry klasické Země. Přitom by se všechno zhroutilo do země, do hloubky kolem 715 kilometrů. Podle Sandberga by se přitom celá borůvková Země rychle ohřála díky uvolnění gravitační energie, o zhruba 143 °C. Výsledkem by byla borůvková planeta pokrytá vařícím borůvkovým džemem a horkou párou.
V nitru planety by vznikla borůvková „hornina“, tvořená pevnou borůvkovou hmotou za vysoké teploty a tlaku. Borůvková planeta by se vlastně velmi podobala oceánským exoplanetám, jaké známe ve vesmíru. Na pevném borůvkovém jádru by se rozkládal oceán borůvkového džemu, který by obalovala namodralá atmosféra s bílými oblaky vodní páry. Jestli by při té proměně ještě někdo z původních obyvatel zůstal naživu, tak by mohl sledovat unikátní show, při které by od Země odlétl Měsíc.
Sandberg očividně není sobec a některé otázky ponechal nezodpovězené. Mnoho z nich má co do činění s chemií. Horká borůvková hmota by obsahovala cukr, který by v dramatických procesech po přeměně planety mohl fermentovat na alkohol. Anebo by mu v tom zabránily antioxidanty, kterých je v borůvkách rovněž požehnaně? Otázkou také je, jak by fungoval tepelný systém borůvkové planety. Projevil by se zničující skleníkový efekt, který by planetu důkladně prožhavil? Anebo by mraky udržely teplotu planety v rozumných hodnotách? Zajímavou otázkou pro dlouhé letní večery je i to, jestli by borůvkalypsu přežily nějaké extrémy milující bakterie a zda by si na takový svět mohly zvyknout.
Proč to vlastně Sandberg všechno psal a počítal? 1. Je fakt vedro. 2. Je to didaktické a zábavné zároveň, přinejmenším pro fanoušky planetárních věd. 3. Vzhledem k tomu, jak bizarní exoplanety jsme už ve vesmíru našli, je fyzika borůvkové Země ve skutečnosti docela normální a vypovídá tím pádem o realitě více, než byste čekali.
Video: Humanity on the Edge of Extinction | Anders Sandberg | TEDxVienna
TransVision 2017 - Anders Sandberg, The Future is Now, beautiful, dangerous, fascinating
Literatura
Live Science 31. 7. 2018, arXiv:1807.10553.