Ak by ste mali hádať, ktorý vtáčí druh dokáže najrýchlejšie prekonať tisíce kilometrov bez medzipristátia, spomenuli by ste si na bahniaky?

Jsou krásní jako květy, z nichž za letu pijí nektar, předvádějíc přitom své akrobatické dovednosti. V tu chvíli jejich srdce pracuje s frekvencí i přes tisíc úderů za minutu. I když denně vypijí dvakrát tolik sladkého nektaru, co sami váží, při migraci dokáží letět bez přestávky dlouhé hodiny a překonat 800 kilometrů. Tím ale výčet výjimečných vlastností okřídlených drahokamů nekončí. Společná evoluce s květy je obdařila velmi zvláštními jazyky. Američtí vědci pomocí vysokorychlostní kamery odhalili, jak fungují.

Ocas ve skutečnosti žádným ocasem není, hru barev nedělají barvy a oka ocasních per v namlouvacím ceremoniálu také nehrají roli, jaká se jim přisuzovala.

Jako špatný vtip zní závěr výzkumu italsko německého týmu: Holub se bez levé nosní dírky obejde docela dobře, ale s ucpanou pravou dírkou se z něj stává pomatenec.

U ptáků je to s plodností jako u lidí - s věkem klesá. Samičky modřinek ale mohou své stárnutí oddálit správnou volbou patnera.

Australský ptáček paroduje svého predátora, aby se zavděčil samičám. Pořádá pro ně vystoupení, které si nezadá s hororem, jde mu přitom o život.

Kontroverzní tvrzení, že pterosauři nemohli z rovné země vzlétnout, byla vyvrácena. Prehistoričtí okřídlení plazi startovali skokem.

Sup královský aktualizuje výraz tváře prokrvením pokožky, vyjadřují tak svůj momentální status.

Australští ptáci se snaží vypadat před samicí větší, než ve skutečnosti jsou. Vypomáhají si trikem, jaký používali starověcí architekti nebo kameramani béčkových filmů.

...aneb kdo je to ten kelenken?

Ptáci zahrad severní Anglie překvapivě jednoznačně dávají přednost zrní vypěstovanému běžným industriálním zemědělstvím před produkty šetrného organického zemědělství. Že by měli víc rozumu než my?

Krkavci, vrány, havrani, sojky, straky, kavky – neznámější zástupci ptačí čeledě krkavcovití. Jejich pověstná inteligence je inspirací mnohých výzkumů, výsledky kterých udivují i samotné vědce.

Drobný australský pěvec zebřička pestrá se nyní stal druhým opeřencem s kompletně přečteným genomem. Jedním z hlavních motivů pro čtení genomu zebřičky byl její zpěv. Tito ptáci nemohou konkurovat slavíkům a dalším vyhlášeným zpěvákům. Jejich zpěv však patří mezi nejprobádanější, protože si jej vědci vybrali jako model pro výzkum lidské řeči.

Ve sborníku americké akademie věd vyšel článek zpochybňující desetiletí uznávanou teorii že se ptáci vyvinuli z čtyřnohých dinosaurů. Evoluce vývoje létání dostává vážnou trhlinu.

Kanáří samičky jsou přirozeně tichými stvořeními - nezpívají. Dvojitý hormonální „šťouch“ jim změní mozek a udělá z nich pěvkyně sexy árií.

Zoufale vzácný ibis běloramenný kupodivu miluje vykácenou a vypálenou krajinu. Když to víme, tak snad nebude takový problém zajistit mu spokojené zítřky.

Podivuhodné chování související s pojídaní hlav netopýrů, dosud typické pouze pro hladové zombie a zmýleného Ozzyho Osbourna, bylo překvapivě nafilmováno i u šikovných sýkorek koňader.

Pozorným nasloucháním ptačího rámusu američtí ornitologové zjistili, že charakter biotopu, ve kterém pták žije, ovlivňuje i jeho zpěv.

Hitem na YouTube, ale i vědeckou senzací, se stal papoušek tančící na melodii písničky „Everybody“. Z natočených videí je jasné, že pohyby hlavou a podupávání nohama u něj není jen dílem náhody, ale že to je tanec do rytmu. Ty tam jsou představy, že prožitek z hudby je vlastní jen nám lidem.

Podle vědců změny v zastoupení ptáků v Evropě má na svědomí změna klimatu.

7 500 kilometrů za pouhých 13 dnů. Za den i více než 800km.

Americký drozd malý (Catharus ustulatus) zalétá hnízdit až daleko na sever Aljašky. Před tamější krutou zimou se stěhuje do Jižní Ameriky. Dvakrát do roka podniká cestu dlouhou tisíce kilometrů. Mnozí drozdi přitom zdolávají vodní pláně Mexického zálivu. Pro ptáka s rozpětím křídel kolem třiceti centimetrů a hmotností 30 až 40 gramů představuje jarní a podzimní tah napříč severoamerickým kontinentem výkon, před kterými nezbývá než smeknout.

Nádherný pták terej tichomořský klade jedno nebo dvě vejce. Jedináček vyrůstá v poklidu. Dvojčata prožívají první dny mnohem dramatičtěji. Bijí se na život a na smrt. Výsledek zápolení je vždy stejný. Jedno z mláďat – obvykle to, které se vyklubalo jako první – přežije. Druhé je mrtvé.ˇ

Padesát miliónů let stará lebka potvrzuje, že obrovští ptáci s pětimetrovým rozpětím křídel kdysi létali nad vodami, které pokrývaly oblast dnešního Londýna, Essexu a Kentu. Tito obří příbuzní kachen a husí byli více než jen vrubozobí: jejich zobáky byly totiž olemovány kostěnými zuby.ˇ

Vysazení pouhých třech řad stromů výrazně sníží obtěžování sousedů emisemi prachu, amoniaku a zápachem.

Čeští přírodovědci odhalili trik, kterým ptáci rozeznají ve svém hnízdě vajíčko podstrčené kukačkou. Jako vodítko využívají ultrafialového záření odráženého vaječnou skořápkou.

Ptákům přiznávali přírodovědci vynikající zrak i sluch. O ptačím čichu se vyjadřovali s despektem. Nejnovější výzkum týmu vedeného Bartem Kempenaersem z Ornitologického ústavu Maxe Plancka v německém Starnbergu ptačí čich rehabilitoval.

Vědci dokáží u žijících ptáků zabránit sezónní programované smrti mozkových buněk.

Kukačka snese v květnu až červenci do cizích hnízd v průměru asi 15 - 20 vajec. K roli hnízdního parazita je dokonale přizpůsobena. V letu připomíná krahujce nebo poštolku, což je součást jejího účinného arzenálu.

Zpěvní ptáci dokáží smršťovat své hlasivky stokrát rychleji, než dokáže člověk svými svaly ovládat mrkání očního víčka. Vědci z Utahu tímto zjištěním zařadili zpěvné ptáky mezi hrstku organismů, jež vládnou super rychlými svaly.

Podle peří poznáš ptáka, podle řeči nezdvořáka. Spolehlivě odhalit nezdvořáky se nám stále nedaří, zato barevnost peří už dokážeme určit i ze zkamenělin.

Vědci z Keio University dokázali, že holubi jsou schopní rozlišovat obrazy sebe sama na videozáznamu, a to až s 5-7 sekundovým zpožděním, což znamená, že mají seberozpoznávací schopnosti vyšší než tříleté děti, které mají problémy s rozeznáním svého vlastního obrazu s pouhým dvousekundovým zpožděním.

Ostrov Mauritius byl kolonizován v 17. století a lidé tu záhy vyhubili celou řadu jedinečných živočichů. K nejznámějším patřil velký nelétavý holubovitý pták dronte mauritijský.

Není to dávno, co jsme na Oslu psali, že historie poznatků orientace ptáků je plná záhad a zvratů. Už, už to vypadá, že máme ve všem jasno a pak se najde někdo, kdo udělá jednoduchý pokus a slibnou teorii zboří. Mezi vědci jsou zastánci tří hlavních teorií – vizuálně (podle hvězd), podle chování krystalů magnetitu ve specializované tkáni a podle čichu. Nyní k nim přibyla teorie, jež vše vysvětluje pomocí molekul, které reagují na orientaci magnetického pole.

Zpěvní ptáci krmící se blízko řeky zamořené rtutí v sobě mají vysokou koncentraci rtuti, i když nekonzumují potravu přímo z řeky. To vyplývá z publikace výzkumníků z College of William and Mary v časopise Science.

Už se vám stalo, že vám kolega řekl: „Dojdi si na oběd, já to tady za tebe dodělám?“
U lidí je podobná nezištnost vzácná. U afrických pěvců timálií stračích je to normální.

Zachumelené krmítko s početnou návštěvou nejrůznějších opeřenců má v idylických představách o zimě své nezastupitelné místo. Přezimující ptáci dostávají od lidí obrovské množství potravy. Jen ve Spojených státech a Velké Británii se ročně prodá půl milionu tun krmiva určeného pro přikrmování volně žijících ptáků. Jak citelný je tento zásah do přírody a jaké má následky? Odpověď na tuto otázku hledá tým britských biologů vedený Gillian Robbovou z Queen´s University v severoirském Belfastu.

V přírodě mají starší sourozenci nad mladšími většinou navrch. Dříve narozená mláďata jsou větší a silnější. Díky tomu se domohou větší porce potravy a svůj náskok nad benjamínky dále zvyšují. Zatímco starší mláďata rostou jako z vody, jejich mladší sourozenci strádají. V krajních případech hynou nebo jsou dokonce silnějšími sourozenci ubiti. Jak se nyní ukázalo, neplatí to obecně.

V hormonálně kontaminovaném životním prostředí zpívají ptáci více, déle a lépe.

Britští veterináři z University of Bristol provedli rozsáhlý průzkum výkrmen brojlerů a zjistili, že čtvrtina chovaných kuřat má zjevné problémy s nohama. Ve studii zveřejněné předním vědeckým časopisem PLoS ONE popisují celou řadu opatření, kterými mohou chovatelé utrpení brojlerů zmírnit. Upozorňují však, že ohleduplnější chov může být méně výkonný a tudíž dražší.

Zodpovězení otázky, zda se moderní ptáci objevili na scéně v době, kdy skončila éra dinosaurů, nebo s nimi sdíleli planetu Zemi delší dobu společně, trápí vědce již poměrně dlouhý čas.

Většina zvířat nepodléhá módním trendům. Představu o tom, co je krásné, nemění. Samicím páva se líbí na samcích co největší a nejpestřejší pera, u terejů modronohých jsou pro samičky největším lákadlem samečkovy modře zbarvené končetiny a slípky tetřívka obecného mají slabost pro kohoutky, kteří jim při toku předvedou nejlepší podívanou.

Názorná ukázka toho, že genetická variabilita se vyplácí.

Až dosud si ekologové mysleli, že k přežití rozměrných opeřenců je vzrostlý les nepostradatelný. Výzkum provedený ve městě Charlotte ve státě Severní Karolína, ale ukazuje, že tomu je jinak.

Ve Španělsku došlo k dramatické změně v chování tamějších supů. Hejna těchto mrchožroutů napadají živá zvířata. Nic jiného jim nezbývá. V krajině už nenacházejí dost potravy. Na vině jsou opatření, která vyhlásila Evropská unie v boji s bovinní spongiformní encefalopatií známější jako nemoc šílených krav.

O strach by bylo setkání s tučňákem, který žil před 35 miliony roků na pobřeží Jižní Ameriky. Měřil na výšku 1,5 metru a vážil 60 kilo.

V červenci roku 2002 vytáhl aljašský rybář Guy Demmert podivný úlovek. V jeho síti uvízl kromě lososů i pták s nezaměnitelným černobílým zbarvením. Tučňák Humboldtův.

Nebojte se, nebudeme moc šťourat do superstar a dalších produktů showbyznysu. Řeč bude především o australských pěvcích (Passeriformes) popeláčcích.

Slabá čapí mláďata obrátila naruby vědecké teorie.

Ženatí mužové, neračte se čílit. Titulek platí pro švýcarské slavíky.